První injekce, druhá, potom páčení, nekonečné táhání, takhle pořád dokola a nakonec šití. Po hodině jsem slezl z křesla a vyžádal si prášek na bolest. Sestra mi otřela obličej od krve a ukázala tři kusy čehosi. Jen jsem mávl rukou. Právě mi Julia vytáhla zub, se kterým jsem měl problémy v minulosti.
Včera jsem napuchnul, ráno jsem byl pořád stejný, takže jsem dneska odvozil balíky a vydal se k zubaři.
Dostal jsem tři možnosti - mikrochirurgie a čištění kanálků za 2000 dolarů, implantát, který je ještě dražší a nebo vytrhnout, protože když by se neřešilo, za měsíc bych měl problém znovu, tak jsem řekl - trhej.
Byl jsem na tomhle křesle už v Austrálii počtvrté, pokaždé to je výdaj, dnešek stál 320, ale takovou hodinu jsem nezažil, hnus. Takže jsem vyfasoval antibiotika, prášky na bolest a už aby bylo za pár dní. Zatím jsem napuchlej, díra jako po výbuchu, prostě všechno co po takovým mordování asi má být. Navíc mám hlad...
Za dva roky jsem tady nachodil k zubaři víc než v Čechách za stejnou dobu, někdy se to sejde a pak to je jako rychlodráha. Když k tomu připočítám, že za posledních pět měsíců jsem byl v servisu s tranzitem jako u zubaře, což je ještě veselejší pozdvižení co se financí týče, tak přijde občas stav, kdy člověka všechno sere a nejradši by se sbalil a vrátil se zpátky domů ke psaní.
Ale zase tak hned to nebude, prášky zaberou, takže bude líp, jednomu otrne a auto taky nemůže být pořád v servisu.
I když...tenhle měsíc musím na kontrolu a zaplatit pojištění na další rok...minulý rok to bylo 3300... No, není to dovolená pokaždé :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat