Stěhování už je zase aktuální, v sobotu to zabalím na Fairlightu a naberu směr Dee Why. (víc napíšu zítra, teď jdu spát, ulehám totiž se slepicemi :-))
Takže den poté - v pondělí mi Eddie zavolal, že se můžu stěhovat a včera jsem si byl pro klíč, v sobotu ráno naložím dodávku a nastane přesun o pár kilometrů jinam. První víkend budu mít klid, Eddie letí domů na prodloužený víkend, jeho žena je letuška, tak na tři dny bere směr Hongkong. Takže to je asi tak všechno o stěhování, více bude po nastěhování.
Ale koho jsem dneska nepotkal. Jedna odpoledne, přibližuju se v tranzitu po Pittwater Road domů, tři pruhy tam, tři zpátky, okna stažený, tuc, tuc puštěný, volume doprava, je přece po práci, balíky rozvezeny. A v tom najednou kde se vzala, tu se vzala postava nad ostatní postavy čnící, která se drží za pravačku s postavou cca o půl metru menší.
A koho jsem právě zřel?
Žádný přírodní úkaz.
Jenda. A tady v těchto končinách si to štrádoval s Rochelle po chodníku. Takže jsem na nejbližším semaforu nabral směr o 180 stupňů doprava, přejel dvě plný čáry a už jsem je viděl, zatroubil, zastavil na pruhu pro autobusy a zřel australského spoludobyvatele asi tak po půl roce.
Stáhnu okénko ještě víc a než Jenda stačil prohodit nadšený pozdrav, dostalo se mi odpovědi od jeho lepší polovičky, že jsem troubením krapek překvapil, ale prý si to nemám brát osobně. Asi je holka lekavá :-). S Jendou jsme hodili rychlorozmluvu v pěti minutách a každý se vydal zase po svém.
Počítám, že se uvidíme za půl roku, to už troubit nebudu :-).
Sydney je vážně malý město :)). Pěkná náhoda.
OdpovědětVymazat