Ještě že mám přepravky z práce, takový pěkný značkový, tam se vešel celý můj australský život, a to do patnácti kusů, ani kufr z Čech jsem nepoužil, ten pojede v dodávce jen do počtu, taková ozdoba, kterou jsem před odletem dostal darem :-). Tehdy to ozdoba nebyla, bylo tam vše, teď bych musel hooodně třídit. Ani jsem nevěděl, že mám za těch pár měsíců tolik věcí, dokonce jsem vyhodil čtyři krabice od bot, ani jsem netušil, že tady byly. Po nich šly i některé boty do popelnice. Poté lehký úklid, ráno vše doladit a ještě za kuropění napěchovat majetek do dodávky, v bytě musím být už o půl osmý. Mají totiž přivézt novou sedačku, Eddie ji objednal, já ji převezmu, zatímco on tráví víkend v Hongkongu.
V životě svém, který se blíží kvapíkem už ke dvěma dekádám, jsem se stěhoval více jak desetkrát. A pokaždé jsem říkal - už nikdy. Jenže čas uběhne, jeden zapomene, vidí nový hnízdo a je to tu znovu. Balení, který nekončí, pak vše člověk převeze o pár kilometrů a všechno jak na filmovém pásku, jen obráceně. Nevím, co je horší, jestli navíjet ten pásek dopředu nebo dozadu. Jistý je, že dopředu je navito, dozadu se bude za pár hodin. Za pár hodin dám sbohem Fairlightu a přivítá mě Dee Why.
Žádné komentáře:
Okomentovat