Složil jsem skoro tisíc dolarů zálohu, podepsali jsme si papíry, dostal jsem klíč, dneska nakoupil peřinu, polštáře, povlečení a zítra byla na řadě postel, matrace a dál podle potřeby.
V sobotu ráno v devět hlášení se na nové adrese, ty kousek od pláže, tam, kde bych chtěl už dožít, než to tady jednou opustím.
Jenže.
Nic!
Odpoledne telefon a nečekaný rozhovor, stěhovat se nemůžu, agentura ještě nedala svolení, schvalovací proces se nějak táhne, a to jsem vše vyžadované odeslal před dvěma týdny. Nedošlo to, je něco špatně, co se děje? Nevím, mně nikdo nepsal, nevolal. Eddie, nový spolubydlící (snad) :-) taky neví a je zmaten, to já dvakrát tolik, takže v pondělí jde do agentury, od které má pronajatý byt a čeká inspekci, poté by mělo být vše v pořádku a já bych se měl nastěhovat o týden později. Aspoň doufám tedy.
Jenže bydlení na Fairlightu je zrušené, co teď? Bezdomovec? Ne, po krátké komunikaci s manažerem mohu zůstat dle potřeby...ufff. Takže snad za týden vše klapne, a to jsem dneska pral cejchy, abych odcházel s čistým štítem :-).
Jinak auto už mám doma, je v pořádku, jezdí skoro jako nový, ještě pár oprav a bude opravdu jako nový :-).
A ještě jedna byrokracie - když si tady zažádáte o instalaci internetu, tak vám bude vyhověno, ale chlapíci to přijdou zapojit v rozmezí třech až čtyřech týdnů, takový tu mají fofr. Nevím, ale v dnešní době, kdy není internet v civilizovaném světě scifi, mi přijde tohle tempo ne zrovna odpovídající tomuto století.
Žádné komentáře:
Okomentovat