Resource management mám překvapivě na 80 %, nevím, jak je to možný, když jsem tam občas něco hodil jen tak od boku, aby nezůstal řádek prázdný, z účetnictví ještě nevím výsledek, ale snad by to mělo klapnout a Costumer service budu dělat v neděli. (píše Libor). Podařilo se mi vzít si testy domů, takže zápočet budu dělat v posteli, žádný stres s časem. Ideální přístup ze sborovny. Patří velký dík, asi by to chtělo poslat bonboniéru a pytlík kafe, tak se myslím dřív děkovalo :-). A jelikož máme poslední předmět stejného učitele jako na Resource management, nemám obavu, že bych tady neprošel. Takže jen to účetnictví, ale snad pán čtyř T nebude před prázdinami kravit.
Nevím, jak u nás, ale tedy už chodil Satna Claus, včera se na stadiónu sešlo asi dva tisíce lidí. Přijel Santa, ale ne na saních, tady by s nimi neuspěl, by se mu zadrhl karburátor a musela by přijet osluha s vysokozdvižným vozíkem a spravit nápravu. Kdo by přijel? On ví :-), tímto zdravím do domoviny ostravský klan.
Dosti velký sbor zpíval a zpíval na té sešlosti, šlo mu to, ale že šlo o vánoční večírek uniklo asi dirigentovi, když mezi vánoční vpravil zničehonic se svým ancáblem vídeňský valčík. Tady to ale nikomu nevadilo. Všude samá červenobílá čepice, pomalovaný caparti, vánoční ozdoby, ohňostroj, ale venku jaksi nezimno, nevánočno, takže divno.
V práci dobrý, dosáhl jsem hranici 146 balíků a od příštího týdne budu dělat kus nový oblasti, takže balíků bude ještě víc, když to znásobíme vánočním shonem, lidskou štědrostí obdarovat druhy blízké i vzdálené a přeplněností pošt, skladů, hangárů, tak balíků bude následující dva týdny ještě víc a víc. Možná padne i dvoustovka. A možná bude další překvapení. Třeba vánoční. Ve středu jsem předal balík kojící cca třicetileté matce. Omlouval jsem se, ale sama otevřela, co, nechtělo se jí na poštu, tak vzala za kliku a obnaženým prsem mě přivítala na svém prahu pohledného domu. Potřeboval jsem podpis, nabízel jsem ji scener trochu nesměle, ale ona si poradila se vším s bravurou - podepsala digitální obrazovku a kojila při tom zvesela dál. Já se otočil na pětníku (centu) a pomyslel jsem si, že setkání tohoto druhu bylo příjemnější než skákající mamlas, kterýmu šla pěna od tlamy. Ten nejlepší přitěl člověka se tvářil jako by dva dny nežral.
Ve druhý práci vše při starým, nikdo ještě nevymyslel nic lepšího na zdevastovaný nádobí než myčku, kterou musí ovládat člověk, v tomto případě já. Ve středu ale bylo nezvykle rušno, čehož si všiml i majitel a po konci si mě zavolal a dal mi flašku vína. Prý že jsou ostatní líní. No, víme jak to chodí. Měl dobrou náladu, tak jednoho podaroval, což v tomto případku těší mě, protože jsem to byl právě já, kdo skončil na konci řady tohoto vínového řetězce. Psychologicky to mělo smysl, předchozí nadávky na číšníky jsem zapomněl. Ostatní koukali krapánek překvapeně, ale sdělil jsem jim, že láhev otevřeme společně v pátek po práci. Pozval jsem i Babula z Bangladéše, ale tady vínko neubude, víra a vyznání mu zakazují alkohol. :-).
A v neděli tu je druhá šance na první pokus na prkno na slaný vodě v boji s vlnou za vlnou. Mám prý vynikajícího učitele, který mi vše dokonale předvede, že budu jen zírat, tak jsem zvědav, jestli to nejsou jen bláhové švédské řeči :-). Proč švédské? Učitel ví :-). Možná bude i fotografická dokumentace z onoho památného okamžiku, pokud jo, ukážu, pokud ne, neukážu.
Žádné komentáře:
Okomentovat