Půlnoc pryč, dojedl jsem mexickou večeři, kterou jsem vyfasoval na cestu ze své premiéry a jdu to radši napsat hned, ráno se mi asi nebude chtít. (píše Libor). Stojím u myčky na nádobí, krkem pootočím o 90 stupňů a vidím oceán v celé své kráse. Tak to je můj výhled z práce, sto metrů od talířů k první vlně. Krása, že? Má to ale háček. Není čas okounět.
Dneska jsem zažil takový kalup v kuchyni, kde teplota dosahuje nevím kolik, že jsem se chvíli nestačil divit. A to asi tři hodiny, to když se restaurace narvala, číšníci mi to tam házeli pod tlakem, do toho chtěli stále přibory, příbory. Na to jaký mají kšefty, tak tohle krapek podcenili. Do toho pekáče a další nádobí. Nahoře v patře je přípravna, kde je samozřejmě nádobí a asi čtyři lidi, kteří krájí, obalují atd. Dole jsou ještě dvě kuchyně, kde se připravuje a vaří ve velkém. Tam mohlo být tak deset lidí v kuchyni. K tomu má frajer, myslím majitele i sousední restauraci, takže dalších tak patnáct lidí na place, plus naše kuchyń o pěti lidech a je veselo.
Začínal jsem ve tři, ze začátku pohoda, okouknul jsem co jsem musel, kde, co a kam. Pak jsem něco odnesl, nařezával jsem krevety, krájel kuřecí maso, a pak o přišlo. V šest nasatal kalup, který polevil po deváté večer. S uklízením jsme skončili půl hodiny před půlnocí. a zítra repete.
Na cestu jsem dostal nanuka. Tu jejich mexickou placku a v ní kuřecí, rýže a zelenina. Nemusím to zrovna, ale bylo to dobrý. Na rozloučenou jsem si vyposlechl, že jsem kurva dobrej a rychlej a že majitel ví o mém přání jít nap plac. Což potěšilo, protože chvílemi jsem si připadal jako nevolník. Uvividíme, jak se to dál potáhne. Buď mi přidají, nebo si k tomu ještě něco malého najdu, až budu vědět, kdy je škola, tak budu chytřejší.
Jo. taky jsem byl na pohotovosti dneska. Mám fakturu, takže v pátek jedu do centra na pobočku. Až v pátek, ve čtvrtek se jde cvičit, pak na pláž nabrat trochu tepla, má být 28, pak oběd a po něm vše hezké skončí, jde se ode čtyř do kolbenky.
Žádné komentáře:
Okomentovat