Je to za mnou (píše Libor). Ráno jsem přišel do italské restaurace, ještě bylo dokonce zamčeno, majitel Mario mě vítal s úsměvem na rtu, položil klasickou otázku - jak se máš - a já mu na to pravil. Mám novinku, končím tady, našel jsem si novou práci na více hodin. Vzal to sportovně, ale ještě se ujistil. jestli dnešek oddělám.
Šichta proběhla v poklidu, své jsem si oddělal, poslední čištěné kalamáry, poslední trhání hlaviček krevetám, k obědu jsem si dal trochu chřestu a brambor s tymiánem, občas jsem si vyposlech šéfkuchaře Jana, jak má prý dnes smutný den, když odcházím. Musím říct, že tohodle v Německu narozeného a na Novém Zélandu a Austrálii dlouho žijícího typa jsem si oblíbil. On mne asi taky. Při odchodu mě nazval svým přítelem (je to trochu patetické, ale co, mě to potěšilo). Padlo poplácání po ramenou a příště se máme vidět na Manly, on sem jezdí občas surfovat.
Nakonec přišlo loučení i s Mariem, ten se mě zeptal ještě jednou, kam že to jdu dělat nyní, pak pravil, že když se mi tam nebude líbit, mám se vrátit, že mi dá práci. Pak jsme se viděli ještě jednou, to když mě dával penize za září. Je legrační, když to přepočítává, všechno na kalkulačku - 5+5+5 atd. No jo, on byl vždycky opatrný, ale při odchodu mi ještě připomněl, že se mohu vrátit, když budu chtít. Tak jsem mu jen nadhodil, že bych potřeboval více hodin. Začalo mu něco šrotovat v hlavě, tím se naše cesty rozešly. Patrně na vždy, i když...
A teď k té všivácké pojišťovně. První platba za doktora mi přišla, ale místo 65 dolarů jen cca polovina, měl jsem dostat všechno, moc to nechápu. Zatím ještě řeším druhou platbu, stále nemám fakturu, na minulé adrese není, takže zítra ráno vyrážím na pohotovost. Ale když to tak vidím, tak přemýšlím, jestli to má vůbec cenu. Zkusíme, uvidíme. Jo pojišťovny a banky jsou asi všude stejný...
Žádné komentáře:
Okomentovat