Tak abych zase posunul tu moji práci, ze které je tak nádherný výhled na oceán. Jistě si to všichni pamatujete, psal jsem o tom v předešlém článku. Sto metrů k první vlně. Pcha. Já mám vlny někde úplně jinde. Plavu si u dřezu a často nevím ani jak. (píše Libor).
Mám za sebou dva dny v mexické kuchyni a pracovní víkend před sebou. Můj pohled se nezměnil, naopak se utvrdil, a to tvrdě.
Za peníze, které dávají a práce, která se vyžaduje, dochází k výraznému nepoměru. Jistě, jde o práci, kde není potřeba kvalifikace, to je pravda, ale trocha něčeho lidského by neškodila, jenže tady platí jediné. Nelíbí se ti, ok, přijde další, není problém. Tohle jsou galeje. Nehty na levé ruce pomalu mizí a práce v italské kuchyni byla proti tomu "dovolená". Nevadí mi práce, nepočítal jsem s komfortem, ale že bych se tu za ani ne minimální hodinovou mzdu měl nechat otrávit a přijít o nervy? Ne! Do Mexika se vejde asi 150 lidí, k tomu přípravna pro kuchyň a jeden neví, kde mu hlava stojí a ruce po čem dříve sáhnout. Fakt kolotoč, kde vítězem je jen majitel.
Takže mé rozhodnutí je jasné, budu dál dělat, peníz je přece jen potřeba, zrovna dneska jsem platil nájem a telefon, ale přitom si budu hledat nový job, a doufám, že dopadne co nejdříve.
Jinak jsem si včera došel pro rozpis školy, budu chodit pondělí, úterý a středa ráno - od 9:30 do 12:30. Mohl jsem chodit večer, ale to mám zase práci. A jelikož tady bude léto, tak od 16. 12. jsou prázdniny, a to rovných sedm týdnů. Už aby to bylo. Jo, byl jsem na pojišťovně, druhý účet od doktora proplatí, nevím, ale kolik. Asi zase půlku. Taky to ždímou, je jedno, jestli pojišťovna nebo restaurace :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat