Práce v italské kuchyni má něco do sebe. (píše Libor) Je tam pohoda, a to je základ. Sice si člověk užije peprné chvilky, když se zaplní restaurace a kuchtíci špiní jednu pánev za druhou a číšníci valí talíře na mytí jako kdyby závodili, kdo jich navrší vyšší kopec, ale jinak pohoda.
Mimo rodilého majitele Itala Maria, kuchyni vládne Jan, narozen v Německu, ale v podstatě celý život bydlící v Austrálii, tedy mimo dvou let, kdy rozpaloval plotny na Novém Zélandu. A právě on si nemohl zapamatovat mé jméno a zemi, ze které jsem přiletěl. Nad jménem tápal, nejčastěji ho napadl Igor a stále mě posílal na Slovensko. Řekl jsem mu několikrát, že Igor je ruské jméno, Slovensko bylo, teď je soused. Nepomohlo, tak dostal australský Němec nápovědu.
V pondělí jsem se převlékl do trička a na zádech měl velký nápis, který jsem fixem vytvořil - For Jan, I am Libor (Pro Jana, já jsem Libor). Tohle nešlo přehlédnout. Tanhle srandička zklidila úspěch, až takový, že si mě Jan musel vyfotit. Už dvakrát mi fotky poslílal, ale ani jednou nedošly, tak snad příště. Až budou, tak je přidám na blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat