Je to přibližně týden, co mě osud dovedl do pizzerie Napolli in Bocca v Haberfieldu (píše Honza). Takže krátce zrekapituluji, co mě tam dosud potkalo.
V pizzerii pracuju jako kitchenhand - kuchyňský "člověk pro všechno"/dishwasher ( myč nádobí). S vodou jsem tedy velký kamarád, i když by se tenhle vztah dal v Austrálii vypěstovat za mnohem příjemnějších okolností někde na pláži. Takhle okruh mých "nejbližších" v kuchyni dotváří kromě tryskající vody také drátěnka nějaký jar, hromada talířů všech velikostí, pánve, hrnce...atd.
Nevím jaký pracovní rozvrh mě čeká do budoucna, ale pokud pojede vše v podobných kolejích jako tento týden, mnoho času na další aktivity mi nezbyde - tedy alespoň do té doby, co budu studovat pět dnů v týdnu.
Zatím jsem převážně u dřezu odpracoval (nepočítám-li minulý startovní víkend):
Pondělí, úterý, pátek od 17-22...ale zatím se mi stejně ještě nikdy nepodařilo skončit dřív než ve 22.30.
Včera (v sobotu) jsem si odbyl první "dvanáctku" od 11 do 23 a dnes se chystám do Haberfieldu na půl pátou. V něděli se prý sice zavírá asi o půl nebo o hodinu dříve, ale jestli to bude jako včera, kdy ještě po zavírací době italská skupinka zpívala někomu "Happy birthday". tak je to stejně jedno. Hlavně doufám, že se mnou Bill (to je můj řecký kolega) vydrží večer co nejdéle - naznačoval totiž, že večer by mě možná mohl nechat samotného, což by znamenalo docela slušnej hukot a nebezpečí, že se domů dostanu bůh ví kdy, jestli vůbec (zase dělají něco na trati, takže vlaky jsou nahrazeny autobusy a to je mnohem méně přehledné...).
Kromě Billa tvoří posádu kuchyně kuchaři- Carmello, Pedish a myslím Giusseppe, potom tu jsou tři kuchařky, jejichž jména si nepamatuju, jedna z nich je Angela no a pak je tu parta číšníků a speciální tým pizzařů.
Kromě nádobí už jsem se dostal i k tradičnímu loupání brambor, česneku a taky k čištění krevet - což už tu popisoval Libor a tahle činnost spočívá v utržení hlavy nebohého tvora a potom "oloupání" malého tělíčka.
Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Když tak zase napíšu jak to osud vymyslel.
 |
| Nenápadný baráček plný jídla, který se mi vryje do paměti. |
Žádné komentáře:
Okomentovat