Městská doprava ze Sydney na Manly. Cesta trvá 30 minut. Asi jako z Václaváku do Hlubočep.
Nastanou změny. Jo, jo už je tomu tak. Rodinný klan Salavů mohu uklidnit, nejde o Honzu. (píše Libor). Ale ani druhá strana nemusí padat do depresí. To jen titulek zní možná dramaticky. Asi ještě dědictví z práce v Česku. Článek prodává vždy titulek :-). Ale popořádku.
Ve středu jsem se v práci zdržel o něco déle (zvýšené požadavky na úklid), takže z toho nakonec byla noc v autě, prostě jsem nestihl poslední vlak. Do čtyř do rána jsem seděl v dodávce a zabral asi jen na půl hodiny. Domů jsem nakonec dorazil v půl šestý. Dal jsem snídani společně s večeří, sedl k počítači a sepsal výpověď. Ano, s uklízením bude konec, končím k poslednímu srpnu. Nejde o zkratkovité jednání, ale krok, který jen uzrál v čase.
Manly, to jsou hlavně pláže, není zde takový cvrkot jako v centru, a hlavně voda.
Proč? Práce mi nevadí, i když nejde o nic zábavného, stále to je příjem, ale tady nikdy nemůžete uspět, což mi vadí, navíc jde o zbytečný stres. Tedy pro mě. A ten nechci prožívat. "Nevadí" mi nervy z angličtiny, školy, ale mít nervy z uklízení? Na to jsem nelětěl přes půlku světa. Jednou zůstanou na stole neviditelné skrvrny, pak se nesmí hýbat s věcmi, s monitory, ale musí být vše čisté. Vytření není stoprocentní, smrdní koše, umýt, vytřít schody až k výtahu, co ta cesta před barákem, byli tu řemeslníci, uklidit po nich atd. I když člověk práci nešidí, tak druhá strana bude mít vždycky pravdu, protože šéfovi platí. Tak to prostě je. Neměl jsem žádné problémy a neshody s vedením firmy, naopak říkali, že to je normální, ať si to tolik neberu, ale to já neumím. Takže odcházím.
Do konce srpna budu uklízet, mezitím si najdu jinou práci, asi něco v hospodě. I to byla původní myšlenka při cestě sem. Jestli stále zůstanu i v italské kuchyni, to se uvidí, záleží na nové práci.
Jenže s prací změny nekončí. Za měsíc tu máme jaro, teplo, potom léto a vedra. A jsme v Austrálii, v Sydney. Takže co? Takže stěhování. Od září bych chtěl změnit adresu domu, kde bydlím, vypadá to na Manly, tam, kde jsme byli na první tůře. Současná adresa nemá vážnější problém, ale je daleko od moře. Když už tu člověk je, tak chce slanou vodu, být u ní každý den, koupat se, možná surfovat, běhat po pláži. Já to tak mám. Jen dřít a žít ve městě, to jsem mohl zůstat v Praze.
Tak to je ten polostrov, kde bych měl vyhodit kotvu za pár týdnů
Se stěhováním souvisí i škola. APC, kam chodím, má pobočku i na polostrově Manly, takže v týdnu zajdu do školy s požadavkem o přeložení. Zůstane stejná firma, jen změním lokalitu, z centra Sydney do pohodovějšího prostředí. Nebudu první ani poslední.
To je asi tak všechno o změnách, které se udály tento týden. Možná jich je najednou krapek více, ale prostě se vše tak seběhlo. Že jednou skončím s uklízením, jsem věděl, že jsem chtěl bydlet u vody taky, a že měním adresu školy, to k tomu holt už patří. Navíc je jednodušší změnit adresu než dojždět do školy lodí. I když i to má své kouzlo. To je totiž městská doprava z Manly do Sydney. Sice jedno město, jen trochu víc přes vodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat