Margarita, Isabella, Michael...ty všechny musím znát a ještě řadu dalších

Tady je napsáno, jaký bude můj další pracovní australský osud.

Včera jsem absolvoval další pracovní interview (píše Honza). Tentokrát mě místo houževnatého Asiata v cukrárně přivítal sympatický týpek v pizzerii v Peakhurstu, který je i s cestou od vlakové zastávky v Riverwoodu zhruba půl hodinku cesty od nás z domova v Turrelle.

Pizzerie se nachází u rušné silnice, o strávníky z řad hladových motoristů by tedy zřejmě něměla být nouze.

Interview netrvalo dlouho - jeho smyslem bylo pouze předat potenciálnímu zaměstnavateli základní informace o tom, co jsem zač, k čemuž posloužil připravený životopis a potom už jen zbývalo zodpovědět několik klíčových otázek - jak daleko musím dojíždět (což už jsem zmínil, že není problém), jaký typ práce hledám - full time nebo part time - předem jsme si tedy ujasnili i fakta kolem pracovních limitů, která mi stanovuje moje vízum a fakt, že jde o formální věc :). Každého zaměstnavatele samozřejmě zajímá na jak dlouho mi vízum dovoluje pobyt v Austrálii a i v tomhle směru jsem poskytl vyhovující odpověď.


A pak už zbylo jediné - zadání domácího úkolu. "Dobře kamaráde, tady je naše menu, podívej se na to, zaměř se jenom na tu část, která se týká nabídky pizzy (dosud jsem nezdůraznil, že se ucházím o pozici - Pizza maker) hezky se to nauč a já ti v následujících dnech - nejpozději v průběhu příštího týdne zavolám abys přišel na zkoušku a uvidíme," shrnul šéf svoji nabídku.

Cesta k práci v Russo´s Pizzerii Ristorante bude trnitá - celkem jsem napočítal 28 druhů pizzy, ale snad chlapík nezavolá dřív, než se složení všech těch Margarit, Montan, Parmigian a dalších stihnu naučit.

Tak tady to máme - pizzy, o kterých se mi bude zdát.