Jen krátce mezi jednotlivými chody večeří. Před chvílí jsme se vrátili z roboty, teď probíhá koncert v kuchyni. Jenda už neví, co by narval do toho svého žaludku, tak si uvařil 3/4 pytlíku špaget, za chvíli nám sem budou tahat jídlo potrubím, budeme jako velkovýkrmna.
Já jsem si dal plechovku fazolí s dvěma vejci a čtyřmi opečenými tousty. Pak jsem přidal dva tousty a mrkvovým pýré a teď mi chladne kafe, vedle kterého se na mě těší domácí buchta. Po tom všem přijde koktjel z mlíka a pomeranče. Pak už opravdu jdeme spát, já ráno mažu do školy.
Ale proč jsem začal vlastně psát. Dneska jsem spustil alarm. Jednou za týden se u jedné kanceláře uklízí i sklad, je to na deset minut, ale kódování tam je na levačku, což se dneska potvrdilo. Práce hotova, zakódováno a za pár sekund na ulici randál jako na techno party. Co teď? Takže v první řadě stres. Zavolal jsem do bezpečnostní agentury, popravdě mírně rozladěn, ve zmatku jim pospal, že jsem fakt nechtěl, že jsem jen pracoval, že nechci vykrás plný sklad tašek na počítače. To už jsem neříkal :-). Chlapík pochopil z mého hlasu, že to myslím upřímně a za pár sekund bylo na ulici boží ticho a my odjeli za další prací. Snad se to nebude příští pátek opakovat. Ale nač se třást teď, brod je ještě daleko, hlavní je - pořádně se najíst. (psal Libor)
Žádné komentáře:
Okomentovat