Tak abych ukázal, že opravdu chodím do školy, tak dvakrát o ní. I když v mém věku psát, že chodím do školy, je trochu jako zamrzlá puberta. Ale nedá se nic dělat.
Takže první záležitost. V neděli jsem zjistil, že jsem prošel i druhou zkouškou a Manage Industrial Relations jsem dal, ale něco mi tam nehrálo, tak jsem se pídil.
Proč?
Každý předmět má dvě zkoušky, každá musí být složená nad 50%, celkem tedy taky na 50%. Ale tady je trochu chaos. Někdo říká, že stačí celkových padesát, jiní opak. A tom byl právě můj problém, nejistota. Z první zkoušky jsem dostal 34 z 50, tady není co řešit. Z druhého už jen 20 z 50. Celkově to dává 54, tedy přes 50, ale druhá záležitost nedosahuje zmíněných 50%.
Takže co s tím?
Zašel jsem včera za učitelem, pravil jsem mu o co jde, on si vzal moje studentské číslo, že zjistí co a jak. A tak se také stalo. Nevím, proč to nakonec udělal, co ho k tomu vedlo, ale je vyřešeno. Možná to celé prošel znovu, možná jen pro jistotu, možná měl dobrou náladu....nevím.
A jeho verdikt? Z původních 20 mi při stálo v hodnocení 25, což je už jednoduchá matematika, to je 50% z 50. Takže už je klid, prošel jsem, ale takhle jsem se ještě nezpotil. Po tomto zjištění jsem pěkně dvakrát poděkoval na správném místě :-)
Druhá věc. Je pravda, že po nás nikdo nevyžaduje přehnanou pozornost ve škole, takže je čas i na zábavu. Už skoro rok procházím školou i s jednou bývalou korejskou baletkou, jmenuje se Jaime. Včera mě slyšela mluvit česky, a že to je prý pro ní těžký jazyk. Na což jsem ji hned vpálil, že od ní to sedí, tak jsem ji požádal, aby napsala moje jméno - Libor, tak je na fotce. Ještě mi ho napsala čínsky, ale to byl vůbec rozsypaný čaj.
Podle toho korejského já jsem něco jako neúplný otazník, potom I a plná sklenička vína ...asi zraju jako víno :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat