Dva roky u klokanů. Pohled do historie

 V týdnu to byly dva roky, co jsme s Jendou v Austrálii, za tu dobu jsme na tenhle blog dali přes 400 článků, které byly nejlepší, nejzajímavější, nevím, pár jsem jich vybral, bral jsem to jen od oka, mnohé si už ani nepamatuju, co se tady stalo. A další bilancování? Zase za rok :-)

Květen 2012

Moc jsem toho nenaspal, nebylo divu, prvňáček šel do školy, navíc na druhým konci světa a v zemi, kde je sice krásně, ale rodnou mateřštinu, aby člověk pohledal. Na úvod přišly testy - přečíst text a správně odpovědět na otázky, potom asi dvacet otázek ke gramatice, následoval vlastní text podle čtyř obrázků. Šlo o frajera, který vyloupil banku a byl nakonec lapen. Tak jsem to pojal, tak, že Kalous loupil :-). Nakonec si každého vzali na pohovor. Po hodině čekání přišly výsledky. Testy nás dělalo asi šestnáct lidí. Tři jsme byli z Evropy - jinak Asie, Kolumbie, Brazílie atd. Nevím proč, ale s Jendou jsme skončili jako jedni z prvních, asi proto, že jsme přišli s předstihem. To jeden opálený frajer s tričkem Lakers se s tím moc nemazlil, času dost a jeden text udělal kompletně přes telefon a překladač. Žádná křeč.

Září 2012
V neděli jsem se v osm vzbudil a bylo jasno, antibiotika předepsaná pátečním indickým lékařem nefungovala ideálně. Za více jak dva dny se v podstatě nic nezměnilo. Infekce v celé puse bujela dále, horní ret půjčený od muže černé rasy mi stále patřil, oči rudé a tekoucí. Do toho bolest v krku při polykání.

Září 2012

Bylo rozhodnuto, požádal jsem Michala, jestli by mě neodvezl na pohotovost. Odvezl. Patří mu velký dík, který patrně splatím nějakým pivem. Než jsme vyrazili, sbalil jsem baťoh, kdyby si mě tam náhodou nechali. Nakonec nenechali, ale přes tři hodiny jsem tam strávil.
 Nejdříve vyplnění formuláře, první rychlá diagnóza od sestry a otázky co, kdy, kde a jak, změření tlaku, teploty, tepu. Poté dvě hodiny čekání na doktora. Když mě viděl zamračil se a měl další otázky. Nakonec mi udělal dva výtěry krku, vzal si trochu krve do dvou odměrek, proklepal mě a poslal znovu do čekárny. Já čekal a testy během půl hodiny dorazily ke konci.
 V pátek jsem za prohlídku a léky platil 85 dolarů (65+20). Dneska to bylo 120 (90+30). Což je na koruny přes čtyři tisíce. Ale je tu velká pravděpodobnost, že peníze za prohlídky dostanu od pojišťovny zpět. Možná v plné výši, ale tahle cesta mě čeká, až budu zase v normálu, což bude doufám příští sobotu, musím do školy.

Říjen 2012

Tak abych zase posunul tu moji práci, ze které je tak nádherný výhled na oceán. Jistě si to všichni pamatujete, psal jsem o tom v předešlém článku. Sto metrů k první vlně. Pcha. Já mám vlny někde úplně jinde. Plavu si u dřezu a často nevím ani jak.
 Mám za sebou dva dny v mexické kuchyni a pracovní víkend před sebou. Můj pohled se nezměnil, naopak se utvrdil, a to tvrdě.
 Za peníze, které dávají a práce, která se vyžaduje, dochází k výraznému nepoměru. Jistě, jde o práci, kde není potřeba kvalifikace, to je pravda, ale trocha něčeho lidského by neškodila, jenže tady platí jediné. Nelíbí se ti, ok, přijde další, není problém. Tohle jsou galeje. Nehty na levé ruce pomalu mizí a práce v italské kuchyni byla proti tomu "dovolená". Nevadí mi práce, nepočítal jsem s komfortem, ale že bych se tu za ani ne minimální hodinovou mzdu měl nechat otrávit a přijít o nervy? Ne! Do Mexika se vejde asi 150 lidí, k tomu přípravna pro kuchyň a jeden neví, kde mu hlava stojí a ruce po čem dříve sáhnout. Fakt kolotoč, kde vítězem je jen majitel.

Leden 2013

Původní předpověď pro Sydney na dnešek počítala s 39 stupni Celsia, ovšem pět minut před třetí hodinou odpolední se přepisovala teplotní historie. (píše Honza) Rekord z ledna roku 1939 byl překonán o celých pět desetin stupně a jeho nová hodnota tedy činí 45,8 stupně Celsia. Hodinu poté co se dnešek zapsal do historie, bylo vydáno varování před extrémním počasím. Varování se netýká pouze teploty, ale také silných dešťů a ničivého větru. Co se týče rekordu v Sydney mám ještě jednu poznámku a to takovou, že dál od centra mohlo být ještě hůř...jeden z mých kolegů, který vyrážel kolem poledne do práce z hodinu vzdálené oblasti od centra prý měl na teploměru 51 stupňů (zřejmě na sluníčku :))... Každopáně venku začíná trošku foukat.

Červenec 2013

Svět to jistojistě nepoznamenalo, ba to ani nezaznamenal, ale tektonické desky se pohnuly. Tedy aspoň tady. Po tomto hybu mám času najednou víc, což není ideální pro mozek. Takže nezbývá než tohle řídící centrum zaměstnat, aby nemělo čas lelkovat. Takže dneska o sobotním odpolednu zaměstnám tento komplikovaný orgán komplikovanou roštěnou. Před dvěma týdny jsem přihlížel jejímu vzniku na svět a jen tvořil roli statisty, tehdá se povedla, voněla roštěnou jakou správná roštěná. Dnešní pokus snad nedopadne tak, že kilo a čtvrt krávy nebudu muset se smutkem v očích vyhodit.
 Už měsíc cvičím Kiwičku ze Zélandu, v týdnu se mi ozvali další tři lidi, kteří by chtěli něco podobného. Zatím jde ale o virtuál. První slečna si přála jako vodiče jejího těla pouze něžnější pohlaví. Odepsal jsem jí, že v tomto směru nemohu vyhovět a ani nehodlám podstupovat nějaké kroky, aby bylo naplněno její přání. Druhá napsala, já odepsal, tím komunikace ustala, snad zatím. Jako třetí se ozval někdo, který má podle mě holandské příjmení a příští rok má narukovat do armády. Patrně chce projít fyzickými testy :-). No, ale i on zatím mlčí, patrně drží jako branec bobříka mlčení.

Prosinec 2013

Ještě dva dny s balíky a potom na pět dní konec od tisíce schodů a metráků vánočních dárků. Naposledy na Štědrý den, od středy pět ní volna, takže ráno čtyři pošťácké dodávky směr Coffs Harbour, což je asi 600 kilometrů na sever od Sydney.


Únor 2104

 

Na tohle musíte mít koule. A v tomhle případě nezáleží zrovna na pohlaví. Vyjet výtahem do 300 metrů? Nic moc v porovnání s tímhle. Procházet se v té samé výšce a mít pod sebou skleněnou podlahu a navíc být na pojízdné plošině? Jo, to už jde, ale tohle je jiný kafe.

Kdo neokusil být v blízkostí třímetrového kusu, který váží čtvrt metráku, tak nepochopí, navíc tam není sám, je jich tam více než deset.

Vítejte ve světě žraloků.

Jen vy v kombinéze s bombou na zádech a oni. Ti, o kterých máme své představy a ty nejsou zrovna nejlíbivější.

Žádná ochranná klec, žraloci jsou od vás pár desítek centimetrů, v poklidu si plují ve svém teritoriu a vypadají, že je návštěva nezajímá. Možná ne, ale kdo vidí do žraločího mozku? Říká se, že vyhrajete pravděpodobněji v loterii než že vás kousne žralok. Pěkný, ale zkuste být v klidu, když se řekne žralok a jít s ním pod vodu. Ne nadarmo kameramanka dala všem čtyřem pokyny - žádné prudké pohyby, držet ruce u těla a na nic plujícího nesahat! Jeden nikdy neví.

Zatímco já byl v pondělí v práci, Pavla si prožila nej. zážitek na zdejší dovolené, byla půl hodiny se žraloky pod vodou. A zpráva domů, je v pořádku, takže si můžete v Nepolisech v klidu zapálit. :-)

 

 

Březen 2014

 

Ještě že mám přepravky z práce, takový pěkný značkový, tam se vešel celý můj australský život, a to do patnácti kusů, ani kufr z Čech jsem nepoužil, ten pojede v dodávce jen do počtu, taková ozdoba, kterou jsem před odletem dostal darem :-). Tehdy to ozdoba nebyla, bylo tam vše, teď bych musel hooodně třídit. Ani jsem nevěděl, že mám za těch pár měsíců tolik věcí, dokonce jsem vyhodil čtyři krabice od bot, ani jsem netušil, že tady byly. Po nich šly i některé boty do popelnice. Poté lehký úklid, ráno vše doladit a ještě za kuropění napěchovat majetek do dodávky, v bytě musím být už o půl osmý. Mají totiž přivézt novou sedačku, Eddie ji objednal, já ji převezmu, zatímco on tráví víkend v Hongkongu.

 V životě svém, který se blíží kvapíkem už ke dvěma dekádám, jsem se stěhoval více jak desetkrát. A pokaždé jsem říkal - už nikdy. Jenže čas uběhne, jeden zapomene, vidí nový hnízdo a je to tu znovu. Balení, který nekončí, pak vše člověk převeze o pár kilometrů a všechno jak na filmovém pásku, jen obráceně. Nevím, co je horší, jestli navíjet ten pásek dopředu nebo dozadu. Jistý je, že dopředu je navito, dozadu se bude za pár hodin. Za pár hodin dám sbohem Fairlightu a přivítá mě Dee Why.