Zubař podruhé - jak jsem nenašel plombu

 Tak jsem se dočkal, podruhé jsem usedl do zubařského křesla (Libor). Tentokrát do mě nekutala Julie, ale Daniel, který má české příjmení Pechar, tento, tipuji padesátník, odešel z rodné hroudy jako dítě, ale česky ještě trochu umí. Dnes to byl on, kdo se vyřádil.
 Jednu plombu dělal přes půl hodiny, když jsem se potom podíval na jeho výtvor, na první dobrou jsem jeho práci nenašel. Dostal jsem bílou plombu, která není vůbec vidět, jako by se mi vrátila celá šestka zpřed let minulých do původního stavu.
 Zákrok byl upraven i pro příští otevření, až se vydám čistit kanálky. Na podrobnosti jsem se neptal, stejně tomu nerozumím. Tím australská a trochu dražší anabáze zubařská skončila, snad na delší dobu. Na recepci jsem si vyzvednul účet na 220 dolarů, zaplatil a opustil dezinfekční prostředí.

(Daniel vlevo a Julie třetí zprava)