středa 10. dubna 2013
Nečekaný adrenalin. Místo surfu jsme ve vodě potkali delfíny
Pro suchozemce věc nevídá, a to nepřeháním (píše Libor). Ve čtvrtek jsem v práci přidal rychlostní stupeň, abych skončil co nejdřív a mohl vyrazit na surf, bylo 26 stupňů, tak využít šance než tyhle letní radovánky podzim zkazí, zmetek. Ale ten surf. Přesněji jsem šel na druhou lekci tohoto sportu, který zatím ovládám tak, že ho neovládám.
Lektorka se dostavila, podruhé za dva měsíce, ale to není výtka :-), já se dostavil, vzali jsme prkna a vyšli na pláž. Jenže už zdálky bylo vidět, že vlastně nejsou vidět, dneska žádné vlny, nic co by prkno ve vodě popostrčilo a mohl proběhnout aspoň pokus o něco. Lekce odložena na neurčito. Smutek, lehce otrávená tvář na pár minut, takže jen leháro na pláži. I když taky to není špatný :-)
Jenže! Teď to nevídané pro suchozemce.
Sto metrů od břehu házeli lopingy delfíni. Kdo měl foťák, fotil, kdo mohl, natáčel, každý koukal asi na dvanáct kousků jak si hrají ve vodě. Já čistil skla, abych líp viděl.
A je tu druhé jenže!
Koukat se nestačí. Jelikož 99% lidí na pláži vědělo, že nejsou vlny na surf, tak nechali prkna doma, my ne, neználkové pro tentokrát vyhráli, takže co? Ano...lehmo na prkno a pádlování směr delfíni. Abych je opravdu viděl a neměl jen mlhu a vše neznal potom jen z vyprávění, tak jsem to prubnul i brýlemi. Delfín to přece není houska na krámě :-)
Dostali jsme se asi sto metrů od břehu a skotačící partička od nás byla tak deset metrů, rejdili z jedné strany na druhou a vůbec si nás nevšímali. To my zase jenom jich. Vedle nás ještě jeden otec, kterému čtyřletý syn ležel na zádech. Tahle čtyřka se kochala delfíními hrátkami. Blíž už se k nám nedostali. Po desetiminutovém představení trhli ploutví a vpluli dále do moře.
Co by se stalo, kdyby se dostavili blíž? Kdyby trkli a chtěli si hrát? No, nevím, každopádně respekt tam byl, přiznám bez mučení. On je delfín milý to tvor, ale přeci jen je to pohromadě pořádný kus masa a živé váhy a člověk nikdy neví, když je v jeho teritoriu. Jistý je, že těch deset minut stálo za to. A delfín přece není žralok, ne...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

Žádné komentáře:
Okomentovat