Postarší paní za mnou dobíhá a lomcujme bezmocně rukama. Snažím se dělat, že se mě to moc netýká. (píše Libor). Je devět ráno a trasa Dee Why bude za chvíli hotová, jenže dotyčná seniorka australská se nenechá odradit. Chce, abych šel s ní. "Mám v ruce balík do vedlejšího domu, takže ho doručím a vrátím se k vám," říkám jí a už jsem nadšený, že se zdržím :-).
Mezitím mně proběhlo hlavou, co asi může chtít - dal jsem ji kartu na poštu a ona chce balík teď, chce se zeptat, jestli pro ní nemám balík, ztratil se ji balík, balík byl poškozený, chce si stěžovat. Tak tohle mě napadlo. Ale spíš jsem si říkal, ona je krapek hozená jinam.
Nakonec z toho bylo to, že ztratila klíče a nemůže se dostat domů, a tudíž, abych vylezl do prvního patra na balkón a otevřel ji. Koukal jsem na ní jak nevěřící Libor, kterého si vyhlédla z celé ulice k záchranné akci, ona koukala zase na mě a jediný co mě napadlo, ať mi ukáže nějaký průkaz totožnosti, kde má napsanou adresu, že jinak nikam nepolezu. Jenže neměla. Tak jsem ji doporučil policii, na to koukala jaksi podivně. Mezitím jsme došli k dvěma uvázaným psům, kteří byli její, aspoň to tvrdila, a snažili se překousat vodítko. Ale nepřekousli, naštěstí. Známe zdejší psí lásku k pošťákům.
Po pěti minutách přišla paní s tím, že má v garáži také auto, to myslela jako důkaz místo dokladu totožnosti. Když jsem se ji omluvil, že ji opravdu nepomůžu, ať zavolá policii, tak najednou vytáhla ruku z kabelky a v ruce držela štos klíčů...ale jakých....od malých zámků na kolo až po kastelánův byt na hradě zdejším. Na tom svazku se jich klinkalo tak sedmdesát a pohromadě všechny vypadaly jako kilový hrozen vína nebo možná Žižkův palcát, který je připraven okamžitě k boji! Kdyby ztratila dva klíče, neřeknu, ale tuhle zbraň k osobní ochraně přehlídnout? Usmála se, koukla na klíče a já se otočil a mazal pryč...snad zítra zase neztratí klíče a nebude se opakovat - Postarší paní za mnou dobíhá a lomcujme bezmocně rukama.
Žádné komentáře:
Okomentovat