Rušno na poště - kyselina, hasiči a záchranka, která si na mě počkala

 A to měla být pohodová jízda. (píše Libor). V pondělí jsem vyfasoval nové ulice, které jsem ještě nejezdil, ale nešlo o hodně balíků, takže pohoda, brzo doma, relax. Ani náhodou. Jedu si to svoje, jsem v půlce a potkám známou tvář, dáme se do řeči, mám čas, tak jdu na kafe. Mám přece pohodu, říkám si. Do toho mi volá Michal, že v depu se jednomu chlápkovi roztrhl balík a vytekla na něj chemikálie, nějaká kyselina. Přijeli hasiči, záchranka, všechno vyklidit, hurá, pozdvižení na sále. Uf, ještě, že už jsem byl pryč, někteří skončili v nemocnici, já si zatím dopřával kafe s banánovou buchtou. A to jsem asi neměl v pracovní době :-). Asi po hodině mi volá nejvyšší, že někteří nemohou vozit, tak jestli vypomůžu. Tím se začal pohodový den naklánět na méně libivou stranu, ale řekl jsem ano. Dorazil jsem do depa, sem tam nějaká bezpečnostní páska, ale už se normálně jelo. Ale asi šlo o hodně ráno, protože už kyselinová novinka byla mezitím v rádiu, večer má být ve zprávách a zítra v novinách. Takže sortuju a připravuju si balíky, aby se to nepletlo, tak zase oblast, kterou jsem ještě nejel. A pak se to stalo. Cuknul jsem, palec začal pálit, kyselina se dostala z balíku na palec. Opláchnul jsem palec vodou, vzal si rukavice a po deseti minutách jsem nevěděl o ničem. Vyrazil jsem tedy na druhou pondělní poštojízdu. Po hodině volá šéf, že mě na mě čeká záchranka v depu, že mě chtějí vidět. Proč? Šlo centimetr čtvereční, ale zdejší vztah k bezpečnosti je na vysoké úrovni, tak proto. Jenže já měl vzadu balíky. No co. Rozvážel jsem dál, proběhlo pár telefonů se šéfem, že se tam sejdeme, že nejde o nic velkého atd., dodělal jsem svý a po vice než další hodině jsem dorazil do depa. A byla tam. Sanitka pomalovaná ze všech stran, svítivá, hoikačka, řidič, doktorka a to všechno čekalo jen na mě, až se uráčím přijet. Ukázal jsem palec, řekl co se stalo, zatlačil palcem na zeď, že necítím bolest, omluvil se za zpoždění, předal své iniciály a bylo po všem. Ale jen na pět minut. Po 300 sekundách si mě ona žena, která hrála v tomhle příběhu lékařku, si mě povolala do vozu, usadila do křesla a jala se mě krapek vyšetřit. Pro jistotu mi změřila tlak a tep. Pak už byla spokojená. Já taky, tlak mám prý výborný. Když sanitka odjela, musel jsem nahlásit nacionále zase vedoucí depa, která se prala s bezpečnotím eleborátem. Pak už jsem vyrazil domů i se svým zdravým a pečlivě oblédnutým palcem.