Mexico hodilo laso, ale narazilo. Jasně, prachy

Skončila šichta v Mexicu, přišel šéf kuchyně, každému dal pivko a mě se zeptal. Kolik máš jako pošťák? Odvětil jsem mu cifrou, po které kysele prohodil, tak to u Hasana neprojde. Napil se piva a debata pro sobotu byla uťata bez dalších otázek. (píše Libor). Vitor přišel s tím, že bych přestal pošťačit a dělal jen v Mexicu, což nedopadne, protože Hasan, což je majitel, nepřistoupí a nedorovná podmínky pošťácké. Tímto debata skončila a každý si šel po své práci. Hozené laso se tedy nechytlo. Ne že by šlo o nějaké závratné dolary, ale majitel razí tvrdou politiku - lidí na práci je dost - nelíbí se ti to? Jdi, přijde jinej. Sociální demokrat, který by se rozdal, to sice není, ale na jednu stranu má pravdu. Proč bude rvát do lidí peníze navíc, když mu to šlape i za míň. Kdo dobrovolně dá ze své kapsy víc... Když jsem u té práce, tak minulou sobotu jsem se točil kolem tortill, nádobí šlo mimo mě. To samé jsem si zopakoval tentle pátek i dneska. Akorát s jedním rozdílem. Minule jsem nepomáhal s mytím nádobí, nebylo to můj job. Teď? Asi po minulém výsledku, kdy jsem se trochu chvílemi nudil, měl jsem asi víc předstírat práci, tak teď jsem dělal oboje. Lítal jsem tam a točil se jak mexickým plese. Ale zase se musí jedno nechat. Když přijdu do práce, začínám v přípravně, kde je klid - člověk uválí třeba pět kilo těsta, nebo vydlabe 40 kilo avokáda, nakrájí 30 kilo kuřecího a podobně. Žádný frmol prostě, až když dole jeden u mašiny nestíhá, tak mě povolají, a pak to začne :-).