Hovězí od kuchaře z Bangladéše a balíkové hemžení

 Dva ze tří jsou doma. (píše Libor). Dvěma předměty jsem prošel, teď už jen účetnictví, to by mělo vejít ve známost do konce týdne. Školu jsem zaplatil na další term s předstihem, tak snad se to pánovi 4T donese. Jako že mám vstřícný přístup ke školním povinnostem.
 Tento týden začaly jinak letní prázdniny, doma teploměr nevyleze nad nulu, tady nesleze pod dvacítku. Není nijak závratně horůcavo, ale pomalu to roste, o víkendu má být kolem devětadvaceti.
 V pondělí jsem zavítal na hovor k Babulovi, kuchař z Mexica, který sem přišel před dvěma lety z Bangladéše. Za hodinu a půl jsem pojedl trochu placek a nějaké hovězí, takže povedená návštěva. Jestli si to prohodíme, tak nevím, co bych já měl vařit. Svíčkovou nedám, to je na beton. Babul říká, že tady studuje kuchařinu. Ale zajímalo by mě kdy, když je v práci přes šedesát hodin týdně. :-).  Arifen, který je ze stejného soudku jako Babul, to v Mexiku zabalil, je tu už dýl, složil zkoušky a vrhnul se na taxikaření. Kulatou pánev vyměnil za kulatý volant. Prý to víc vynáší. Sto dvacet dolarů denně bude platit za nájem auta firmě, zbytek je jeho...prý tři stovky.
 Jinak Vánoce útočí, v úterý jsem měl 177 balíků. Před třemi týdny naprosto nepředstavitelná hranice. Příští týden bude asi ještě víc, ráno v pět je ve skladu neskutečný hemžení, zapojil se i majitel firmy, oblíknul pracovní trikot a naváží balíky. Jo, kšeft je kšeft