(píše Libor). Tak jak to tu válím před Vánoci. Dosti hekticky a taky nervy na pochodu, ještě že některý instituce jsou na druhým konci světa!
Nejdřív ale o Mexiku, včera jsem se poprvé zaučoval na jednu ze čtyř kuchařských pozic. S číšníkem to je jaksi na vodě, manažer se ještě pořádně nevyjádřil od kdy, tak druhý manažer, který vládne kuchyni rozhodl takto. Je mi to trochu jedno, lidi na place v týhle hospodě moc nemusím, ale zase by to byla lehčí bezmozková práce, když bych byl "běžec". Jestli se uchytím v kuchyni, tak to bude někdy o propocený triko a provařený cévky v mozkovně. Včera jsem stíhal dělat co mi řekli, ale abych sledoval objednávky, který lítaly na zeď, tak to ani náhodou, k tomu se naučít číst ty papíry co lezou z tiskárny. Každý si tam musí vybrat jen to co dělá, na začátku docela problém. K tomu si kuchař u výdeje občas vzpomene, že prohodí lístky, chce přidělat něco navíc tamtoho a tamtoho a mozek je najednou krátkej a lístky se hromadí jako nesplacený složenky. No. Naučili se to jiní, tak já snad taky.
Jinak včera jsem tomu kuchařskýmu učení moc nedal. Musel jsem narychlo v přípravně uválet čtyři kila těsta a udělat asi 200 tortil, pak jsem se hodinu učil, k tomu kuchař z grilu na chvíli zmizel, tak jsem postál i u grilu. Aby toho nebylo málo, tak Korejec Jin s nádobím bitvu prohrával, tak jsem nakonec skončil u myčky. Středa jako z okružní cesty po kuchyni :-).
A k mému nervovému vytočení, které doznalo hranice nepublikovatelných výrazů. Balík do Čech jsem poslal 3.12. za šest dní byl už doma, paráda, a to od soboty 8.12. Jenže skoro dalších 14 dní ten pětikilový pořez, za který jsem dal poštám 3000 korun za přepravu, znuděně trůnil v pražským skladu v Košířích. Jestli došel v pořádku, nevím. Prošel rentgenem a Česká pošta si vyžádala plnou moc od adresáta. A to za pár třiček, kalendáře a pohledy!!!!!!!!!!!! Pokud se platilo nějaký clo, tak to se ke mně ještě nedoneslo, asi radši, jinak by mi opět vyskočilo na čele pověstné véčko. Psal jsem před týdnem na poštu, z jakého důvodu chtějí plnou moc, proč balík přes půlku světa jde šest dní a devadesát kilometrů ne a ne ujít. Jako že si má po dlouhý cestě odpočinout? Proč nestačí podpis při předání jako to je běžný normálně? Pošta zatím mlčí, žádná odezva. Takže těch patnáct lidí co mělo něco dostat, tak se asi do pondělí nedočkají, protože z balíku se musejí udělat menší balíky a rozeslat po republice. A poněvadž bude tuto transakci zajišťovat opět Česká pošta, tak nevěřím, že vše dopadne načas. Tímto tedy oznamuji, že domů už nic neposílám, za ty nervy mi to nestojí.
Jinak tady frmol na poště australský (ne že by u nás taky nebyl) V úterý 232, dneska taky přes 200. Ve středu jsem byl v práci už radší v půl pátý. Ještě tři dny a bude volnějc, akorát, že tady se dárky dávají 25.12., takže já na 24. jdu normálně rozvážet :-).
P.S. Balík co mě měl přjít z Čech, ještě nedorazil. Nevím, na který straně vázne. Že by populární Česká pošta měla dost času a nechala zásilku odpočívat?
Žádné komentáře:
Okomentovat