Viděl jsem z povzdálí bílého a lehce unaveného oře, stál tam na čtyřech opotřebovaných, černých kolech. Jeho lak vyzařoval...už skoro nic nevyzařoval. Stál tam smuten a obklopen lepšími kusy, ale já mám oči stejně jen pro něj, i když má své nejlepší roky za sebou, pár šťouchanců, tisíce kilometrů v poloosách, neopovrhuji jím, vím, že mě bude mít pět dní v týdnu na hrbu. Ráno ho v pět začnu nakládat, pak vyrazíme do světa. (píše Libor).
Pár předchozích nadnesených vět patří bílé dodávce, se kterou má být spojená nová práce v Sydney. Dnes jsem se byl ukázat na pozici pošťáka, dohodli jsme se, byl jsem přijat. Tři dny trénink a od 5. listopadu nástup.
Skoro hodinu a půl jsem strávil se šéfem, kterého dělá Jan, Čech, který tu už je čtyři roky. Na setkání s majitelem z Kolumbie nedošlo, ale to mi vůbec nevadí. Nechal jsem ofotit potřebná lejstra, vyplnil s pomocí šéfa pár papírů, teď budu čekat, zda jsem "čistým" pro zdejší úřady.
Práce začíná v pět, vstávat budu tedy asi ve čtyři, cesta busem trvá asi dvacet minut, tam bych ale měl jezdit s Michalem. Výdělek závisí na počtu balíků, které člověk za den rozveze ve svém rajónu. Ze začátku míň, člověk se učí, nezná atd., po čase víc, tak by to mělo být. Logický, že? Taky doufám, že to tak bude. Navíc se blíží Vánoce, tak jsem byl upozorněn, že mě nemine asi i nějaká sobota.
První ranní vstávání mě čeká už ve čtvrtek, předtím se vrátím o půlnoci z Mexika, takže se mi bude ráno určitě vstávat s úsměvem na rtu :-). Když vím, že práce pošťáka je odklepnuta, zbývá dořešit tři věci - školu, práci 1 a práci 2.
Pozor, teď volal šéf, zatím nic neměnit. Musí mít nejdřív posvěcení ohledně mého řidičáku, nemám zdejší, a ten lze dělat až po půlročním pobytu zde. Mám mezinárodní, tak snad nebude problém, zatím prý ostatní procházeli...tady nejde nic v klidu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat