Tak dnešní den neskončil s překvapeními. Začalo to pošťáckým přijetím. (píše Libor). Když jsem přišel do Mexika, přestrojil jsem se, došel na svůj plac, ve který se skoro točím v kruhu, a odchytnul mě šéf, že se mnou chce mluvit. Vzal si mě na chodbu, a že pokud chci, tak mě zaučí na "kuchaře". Měl bych začít příští týden, postupem času, když budu stíhat, tak lepší podmínky, tedy peníze.
A co bych dělal? Mexiko funguje, že se dělá ve třech nebo čtyřech kuchařích, každý má svoje, a na jednom tom místě bych měl stát. Už jsem vyfasoval i jídelní lístek, abych se ho naučil. Dneska to nepůjde, zapomněl jsem ho mezi nádobím.
Přiznávám, že mě nabídka těší, lidi tam jsou v pohodě, ale máme tu dva kohouty na jednom smetišti. "Pošťáka a možného kuchaře." Hlava má o čem přemýšlet. Jelikož se mi zamlouvá zatím oboje, tak u toho zůstanu, jen budu muset poskládat nějak rozumně obě práce. Taky se mi musí někam vejít škola, ještě že se blíží letní prázdniny a bude na sedm týdnů pokoj. Ale to až od poloviny prosince.
Žádné komentáře:
Okomentovat