Za půl hodiny půlnoc, večeře na plotně, tak dám zatím něco sem. (píše Libor). Dva dny v práci jsou pryč a s nimi i pracovní dvojboj. Teď už jen přečkat tři dny a je víkend, což je zase škola. Tam jsem psal v neděli, že mi nejde nahrát úkol, který máme udělat do neděle, ale škola mlčí.
Jak v kuchyni u Maria každý den utrhávám stovkám krevet hlavičky, tak dneska jsem i ochutnal. Marcus, asi třetí kuchař v pořadí důležitosti, mi přinesl. A musím říct, jo, jo. Byly dobrý. Možná trochu slaný, ale darovanému koni na zuby nekoukej, že jo?
Ve stejné kuchyni se mé vědomosti rozšířily o Irák. Jedna školačka tam je na praxi. Už tady žije rok, studuje, rodiče se tu učí anglicky, takže se nemá asi špatně. Při rozhovoru nad špinavým nádobím, kdy mi sama pomáhala, což se u jiných praktikantů domácích nestalo, padla řeč o všem možným. Nejvíce mě ale dostalo, když se mě zeptala na věk. Použil jsem starou osvědčenou větu - už jsem starší typ. Když jsem ji řekl 35, nevím proč, ale říkám to každýmu, správně je 36, tak skoro padla do kolen. Teď trochu přeháním, ale to proto, že ona mě viděla jako jinocha devatenáctiletého! Nenosí brýle, ptal jsem se :-). Dívčina z Iráku krapek netrefila skoro století, jí je pro pořádek 21. Hádáním věku se asi živit nemůže, ale dobře se s ní bavilo. Patrně mi zdejší podnebí dělá dobře na pleť :-)). Je to jen hra s čísly, každý se cítí podle svého. Já na 35 určitě ne, na 19 taky ne, to byl byl řádný úlet, ale střelil bych to někam doprostřed: 35 + 19 = 54 / 2 = 27. A je to :-)
A teď ke škole. Přestěhování adresy na Manly není problém, dostalo se mi odpovědi. Teď to vyřešit jen formálně, takže zítra před prací to zajdu pořešit. Mezitím kouknu na nějaké inzeráty ohledně práce a bydlení.
No, špagety jsou v mísce, banánová buchta připravená ke kávě, takže můžeme začít hodovat. Půlnoční obžérství startuje...
Žádné komentáře:
Okomentovat