(píše Libor) Kdybych pil rum, kopnul bych do sebe decku, kdybych měl při ruce pivo, dvě bych tam nasypal. Nic z alkoholu ale není v dosahu, iron na okna nechci, tak jsem oba splněné zápočty z prvního ze čtyř předmětů ekonomie oslavil kuřecím, kafem a roládou.
Dnes dopadl druhý zápočet. Ano, dnešní prezentace před učitelem, projektorem a třídou dopadla. Uf, dalo by se řici. Ale popravdě. Zase tak oobbbrrr těžký to nebylo, nedělejme z toho vědu. Šlo přece jen o všeobecné znalosti.
Ráno jsem se přihlásil jako první, nechtěl jsem čekat jako kus v řadě na porážku, tak jsem zavelel. Bodrý učitel Upjeet pokynul, pro dnešek si vzal šátek na hlavu, vypadal jako přestárlý vykotlaný motorkář, a já šel na stupínek. Nainstaloval jsem flešku do počítače, přidal procenta, aby byl výtvor čitelný i v zadních lavicích a spustil jsem.
Díl A jsem odpovídal za deset minut, samozřejmě jsem to četl z papíru. Občas Upjeet položil doplňující dotaz, vykličkoval jsem a jal se valit příval slov z druhé části, ale tam se obličej Inda zamračil a vrásky na čele se mu přetavily v hluboké struhadlo a pravil. Ne, ne Libor.
Proč? Vypracoval jsem téma, rozvedl ho podle svého a rozdělil na tři různé části, tak jak šel vývoj doby v médiích. Jenže ten jindy usměvavý učitel chtěl jen jednu část a tu zodpovědět třemi položenými otázkami. Já si to udělal těžší, ale neuspěl jsem.
Takže ve mně hrklo jako ve staré škodovce, polkl jsem a pocítil cosi na svých zádech. Žádná brunetka to nebyla. Vnitřně jsem i nadával. Verdikt toho muže, který seděl před mým nitrem dva metry a pojídal při tom poživačně jogurt?
Mohl jsem z obou částí dosáhnout maximálně na 75 bodů, za první část jsem jich vyfasoval 46 a musel jsem splnit minimálně na 60 procent. Což jsem při bleskurychlém matematickém lovení v paměti odhadl, že dá. Upjeet mi ale nabídl, že si mohu druhou část předělat na školním počítači. Nechtěl jsem vypadat jako nevděčník, tak jsem kývl. On přizval dalšího ke zkoušce a dojedl svůj ranní jahodový jogurt.
Hodinu jsem se potil u anglické klávesnice a poté předal výtvor zpět. Verdikt zněl. Malé napětí... v pořádku, na další prezentaci už nemusíš, máš hotovo. Uf. A kolik bodů jsem získal, zněl můj skromný dotaz. Upjeet se usmál a řekl: Dám ti něco mezi 55 a 60 a poplácal mě po ramenou. Takže jsem nějaký bodík přidal, skončil první předmět a dál jsem už ve škole nečekal. Ve dvanáct jsem byl propuštěn.
Viděl jsem celkem tři prezentace od ostatních, ale jedno nepochopím. Korejec, který tu žije dva roky, ale anglicky nepatří snad ani mezi začátečníky, tak může studovat, přitom nemohl nikdy splnit požadovanou úroveň jazyka, která tu je vyžadována. Buď je kouzelník, nebo platí vyšší školné, nebo nechce prostě anglicky mluvit, nebo si z nás dělá srandu, nebo mluví anglicky jen v týdnu a o víkendu ho to nebaví, nebo mu to zakazuje víra, nebo ztratil naslouchátko, nebo má anglické dvojče (toho času pochopitelně nemocné), nebo za něj někdo anglický test při vstupu udělal. Odpověď může být všelijaká, každopádně košér asi nebude. Ale proč si s tím dělat starosti. Já jsem upekl po příchodu domů hned dvě buchty a bude dobře :-). Hlavně, že nám chutná.
Žádné komentáře:
Okomentovat