 |
| V italské restauraci číslo 2 jsem tajně pořídil pár obrázků. Takhle to vypadá, když je všechno uklizeno a nikdo tu nepobíhá. |
Moje včerejší putování za prací v italské restauraci (píše Honza), jak to tak bývá, mělo zcela neočekávaný vývoj. Jelikož nemám mnoho času rozepisovat detaily, uvedu jen, že v italské restauraci číslo 1, o které jsem tu včera psal, jsem strávil zhruba hodinu a půl a výsledkem je to, že mi prý někdo zavolá ve čtvrtek, až můj případný příchod probere s managementem restaurace.
 |
| Dřez. Co dodat...? |
S tímto výsledkem jsem tedy mířil zpátky k domovu, ale osud to zařídil tak, že domů jsem se dostal až mnohem později. Zatelefonoval mi totiž člověk z italské restaurace číslo 2, jestli prý stále hledám práci, můžu přijít na zkoušku a pokud možno hned. Takže jsem přesedl na jiný spoj a míříl do Haberfieldu. V kuchyni mě přivítal původem Řek, který když zjistil, že jsem z Čech začal mi říkat komunisto, ale budiž mu to odpuštěno. Kromě tohoto chlapíka je tu ještě kuchař "Pedish" zřejmě Thajec a vaří tu také dvojka, která má podle temperamentu kořeny v Itálii a zejména podsaditá dáma, které tu všichni říkají "Mama" je u sporáku nepřehlédnutelná. Partu dotváří několik číšníků, z nichž minimálně jeden je také původem z Itálie a jmenuje se Emanuel (Manu), takže podle českého vzoru - Ital v kuchyni.
 |
| Nádobí, nádobí, nádobí. |
Abych to zkrátil. Dnes jdu na další šichtu a zřejmě se také potkám se šéfem, který na mé první službě nebyl. Řecký kolega mi slíbil, že mě boss v pondělí sveze ve svém maserati, ale myslím, že na naplnění tohoto slibu si budu muset ještě nějaký čas počkat. Co se týče vytížení, tak mě budou v téhle resetauraci zřejmě potřebovat zejména o víkendu. Jestli ještě někdy jindy, to se dozvím od šéfa. Takže uvidíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat