Slavnostní den nastal, přišlo velký prádlo. Sobota odpoledne a buben v pračce se nestačil otáčet. Nabíral vodu, motal s práškem skvěle vonícím, ždímal, zase nová voda, ždímání a nakonec věšení, což je děs, jak může někdo sundávat ponožky naruby, kdo to má pak otáčet. Jenda jako vzorňák ještě věci předepral v ruce, což já neuznávám. Od toho někdo vynalezl pračku, tak prát bude ona, já se s tím prát nebudu, nejsem pračka. Stačí, že v neděli nastane žehlení, což bude asi horší. Máme tu sice nějaké Slovenky, jsou bez práce, možná by se jim nějaký dolar hodil, ale kdepak. Žádné podporování slovenské ekonomiky, sami se postavíme k prknu čelem, ke Slovensku zády.
Druhá uklízecí věc se týkala jen mě. Budík v 5:20 a odjezd na zkoušku k první možné práci. Dorazil jsem o hodinu napřed, tak jsem se hodinu v sedm ráno procházel po Sydney, trochu zima. V osm jsem zazvonil na určené dveře a po anglickém - dobré ráno - frajer řekl: "mluv česky." Takže Petr jako pravá ruka majitele, poté jeden Čech a Slovák, s těmi jsem dnes pět hodin uklízel kancláře nějakého právníka, potom ještě další na jiné adrese. Šlo o zkoušku, takže já zadarmo. Do dvou dnů mají dát vědět, zda dají práci a za jakých podmínek. Není to nic světoborného, asi na čtyři až pět hodin denně, ale když se to na začátek povede, tak proč ne, člověk se aspoň naučí jezdit po levé straně.
Žádné komentáře:
Okomentovat