Kuře s klokaní nádivkou...pro úspěch repete

Nefotí se, nenatáčí se, filmaři mají volno. Jen tu skoro pořád prší, jezdíme do školy po stejných kolejích, takže také nic nového. Jako vy doma, tak my tady, jen je každý na druhé straně koule (země). Ráno tam, odpoledne zpátky. Přesto jeden středční úlovek je, právě jsme poobědvali kuře, klasické pečené s půl řádkou brambor. Ale ono maso mělo nádivku, a ne ledajakou. Když jsme tu zlaťovoučkou nádheru kupovali, tak u toho byl nakreslený klokan. Ne. Nejedli jsme klokana, toho bychom poznali, nevešel by se nám do baťohu, bylo to klasické a středně veliké australské kuře, stejně jako mají v kurníku v Lomnici nad Popelkou. Ale ta nádivka, vážení. Ta byla pravděpodobně z klokana, a jelikož jsme vzali do úst toto zvíře poprvé, tak jako pochvala. Klokaní nádivka se jen rozplývala. A jelikož umíme žít, půlka kuřete bude ještě k večeři, nějaký klokan tam je taky a k tomu doděláme ten řádek brambor a můžeme jít spát. Spíš se tedy učit, to je jediný, co tu vlastně děláme.