Konec australského výletu. Praha se ozvala

 Překvapení? Každopádně.
 Tento týden to bude měsíc, co jsem nastoupil do nové práce. Zaměstnání jako Operation manager má svoje výhody, nevýhody. Zvláště, když člověk poznává chod firmy, vše se učí, ale to k tomu patří. Prostě více stresu, hodin v práci. Zkrátka začátky.
 Jenže.
 Před pár dny přišla ještě lepší a zajímavější nabídka.
 Trochu jako Jiříkovo vidění.
 Tři základní informace. Jde o pozici na největším českém internetovém serveru, kde bych měl koordinovat nový sportovní projekt. Nabídka od firmy, kde jsem před odletem do Austrálie pracoval. Nabídka, kterou jsem nečekal. Zvláště teď. Další dvě informace jsou - rozhodnout se co nejdříve, návrat co nejdříve.
 Trochu šoku najednou.
 Ve středu jsem poslal doplňující otázky směr Praha, v noci ještě dorazily zpět. Ve čtvrtek telefon se šéfem a padl verdikt.
 Vracím se.
 V pátek jsem to oznámil tady. Nebylo mi nejlépe, ale šéf to vzal, aspoň se tak tvářil. Prý to je život, byznys.
 Rozhodl výhled do budoucna. Tady jsem pořád student, šance na lepší víza tu byla v nové práci, ale nic s pevným datem a šance na australské občanství, to jsou třeba další čtyři roky. Už mi taky není dvacet, takže domů, po dvou a půl letech přistanu v Česku.
 A kdy to bude? První týden v prosinci.
 Opustím nastupující léto a nepřivítá mě ani podzim, ani zima. Dneska tu máme 35 stupňů. Až v pátek skončím, pár dní poležím na pláži, projdu Manly, kouknu ještě jednou na Opera House a pak jen přebrat věci, aby se vešly do jednoho kufru a směr letiště.
 Příběh v zemi klokanů jde do finále...