Někdy člověk nechce a vše se zamotá a je tu něco nového. Jako v pondělí večer. Nepsal jsem tady o tom, chtěl jsem si to nechat na později, ale když už se stalo, tak to napíšu. Před dvěma měsíci jsem zase začal častěji navštěvovat fitko, k tomu jsem ještě přidal Brazilian Jiu Jitsu a Duch Muay Thay. Člověk má mít něco, co ho baví, jenže včera krapek problém.
Sem tam nějaká modřina, načnutý ret, samé maličkosti, ale včera ne. Spároval jsem se stokilovým klukem, který byl na tréninku poprvé, nějak se do toho opřel, asi přemíra snahy, já se nechtěl vzdát, až to přišlo.
Lup, jen ležím, trenéři mě odtáhli stranou, dali led, ošetřili a za hodinu jsem jel na pohotovost. Tam jsem strávil tři hodiny a odjel s diagnózou - uzavřená zlomenina žeber. Na omak mám na jedné straně žebra nějak víc, jak vylezla :-)
Kdo tohle zažil, tak asi ví - moc se nedá hýbat, smát, kýchat, ohýbat, sedět, ležet. První noc jsem prospal neprospal v sedě až jsem se po několika hodinách ocitl i v poloze ležmo. Když se nehnu a jsem jako panák, tak dobrý, asi bych potřeboval vyvěsit někde za futra :-).
Po tomhle sportovním zážitku samozřejmě práce vzala za své, takže tento týden mám dovolenou. Už mi volali, jak to vypadá a kdy přijdu.
Na pohotovosti na Manly jsem byl tři hodiny. Ještě předtím musel trenér Mogran dojet pro Elišku, ta potom odřídila tranzita a strávila se mnou tři hodiny v nemocnici, přijeli jsme domů hodinu před půlnocí.
V nemocnici jsem byl sice pár hodin, ale šlo hlavně o čekání - vyplnit papíry, změřit tlak, základní info a čekání...pak na rentgen a čekání...mezitím se v čekárně lidi točili jak za pravého poledne, někteří nevydželi a ustlali si přímo při čekání. Moc lidi se tam nebavilo :-).
Ale nakonec se na mě dostalo. S doktorem jsem se viděl cca dvě minuty. Tu první si mě prohlédnul, pak odešel číst snímky, když se vrátil, přišel s verdiktem, že se nedá poznat, jak závažé to je, ale diagnóza je, jak jsem napsal.
Doba léčby? Když to bude v pohodě, tak týden, maximum je šest týdnů, což si neumím představit. Ne že bych měl něco proti volnu, ale když se jeden nemůže moc hýbat, tak nic moc a to má být dneska 31 stupňů. Navíc zůstat bez příjmu měsíc a půl není dobrý a pak by tu také hrozilo, že přijdu o práci, šéf by tak dlouho patrně nečekal. Přece jen nejsem zaměstanec, ale živnostník :-).
Jo jo sportem k trvalé invaliditě. Z kamaráda joudisty s černým pásem je dnes invalida. S ,,vysokým důchodem,,. Tak vysokým, že už si manželka našla nového nabíječe. Pozor! Sport není přece smysl života.
OdpovědětVymazat