Tak abychom zase posunuli ten zubní příběh, který měl dnes páté pokračování. Dobral jsem antibiotika, ale žádný velký převrat nenastal, bolest menší, tlak menší, ale do spokojenosti dalece. Takže jsem se v sobotu ráno sebral a vydal se směr Manly za Julií.
První její věta - jak se máš? Což bylo myšleno dvojmo, za prvé, co zub, za druhé jde o frází, kterou slyšíte 100x za den. Tak jsem ji vysvětlil co a jak - tak si sedni, vyzvala mě a já se bez větší radosti vyšvihl do křesla. Na to mi vyndala stehy a dáseň potřela něčím, moc to nevonělo, ale prý mi to pomůže a vytáhne brajgl z kanálků. A něco na tom bude, je to lepší, tak snad to bude pokračovat. Když jsem odcházel, tak ale pravila - kdyby něco, přijď. Doufám, že šlo jen o zdvořilost a nebudu se muset vracet.
Jinak tenhle víkend byl docela zajímavý... ve škole zkouška, na jeden výsledek čekám pořád, už jsem psal i do školy, prý mám být v klidu, vše je v procesu. To bratr v Čechách má po procesu, v týdnu ukončil zdárně vysokou školu, takže gratulace na dálku. (až v budeš mít po oslavách, tak ty fotky)
Potom technická s tranzitem, jeden mechanik je do pondělí mimo, tak jsem našel druhého.
Ale to "nejlepší" jsem si nechal na konec. Přišel mi dopis od zdejšího "živnostenského úřadu", byl jsem vyzván ke kontrole - dodat smlouvu z práce, faktury a vyplnit dotazník. Takže jsem tak provedl a zaslal na příslušné místo. Co bude dál? Netuším. Proč jsem byl vybrán? Nevím.
Žádné komentáře:
Okomentovat