Australia-Sydney-LIVE: Cairns je minulostí - byl klokan, krokodýl, žralok i potápění

První půlka dovolené je minulostí. V neděli ráno jsme nabrali směr Cairns a ve středu večer vše skončilo, přistáli jsme zpátky v Sydney. Dva tisíce kilometrů od dočasného australského domova jsme stihli všechno, co jsme plánovali. My znamená dva, na tři týdny přiletěla na dovolenou Pavla, takže spolu jsme poznali, jaké to bylo vystoupit z klimatizovaného letadla a dostat ránu v podobě 33 stupňů a větší vlhkosti než je nám známo.
Za dvacku nás taxikář dovezl na hotel, který měl i bazén, vířivku, což jsme hojně po snídaních a večeřích využívali, když dovolená, tak dovolená. První den se nedělo nic zvláštního, prošli jsme se podél pláže do centra a nestačili se divit - pláže prázdný, až po chvíli nám bylo jasno proč - cedule varující před krokodýly, takže z plážového válení sešlo vmžiku, kdo by chtěl takyčekat, jestli opravu nějaký krokouš připluje a bude si chtít dokazovat sílu, takže jsme si objednali na druhý den pobyt mezi zvířaty jinde
Bus nás vyzvedl v hotelu, popovezl čtyřicet kilometrů do rezervace a půl dne jsme měli co dělat. Vezmu to ve zkratce - nejdříve jsme si všechno prošli, viděli ptáky, papoušky ale hlavně koaly a klokany, kteří byli tak ochočení, že jsme je mohli krmit. Poté následovalo něco s hady, což nebylo nic moc pro mě, navíc jsem stejně moc nerozuměl, takže jsem byl rád, když tahle část skončila. Poté ale byla lahůdka, projížďka lodí a krmení krokodýlů. Frajer si na pětimetrový klacek navázal kus slepice a krokouš se mohl potrhat a lítal skoro dva metry z vody do vzduchu. My na to koukali ze tří metrů, chtěl jsem vše fotit, ale telefon jsem nechal v nabíječce hotelového pokoje, takže jsem si vynadal do všech možných nelichotivých slov a pak se teprve uklidnil, takže fotila Pavlína.
Po tomhle představení se ve vodním mini divadle představil další krokodýl, který měl skoro čtyři metry. Do jeho teritoria si vkročil chlap, povídal, povídal a dráždil krokodýla zase slepicí. Někdy jsem si myslel, že docela riskuje, ale asi věděl, co dělá, šlo o působivou show, která má lidi nalákat, přivézt v úžas a poté z nich také dostat nějaký ten dolar, což je stejné na celém světě, takže i my jsme pustili dolary, nechali jsme se vyfotit s menším krokodýlem. Překonat toho dne krokodýla nešlo, následné krmení ptáků, bylo jen decentním rozloučením. Když jsme dorazili, přišly na řadu mušle a mořská ochutnávka. Celý den u vody, takže jsme zakončili vodním živočišstvem.
Další den byl budíček v šest ráno, v osm jsme se měli hlásit na lodi, která nás měla vyvézt na korálové útesy, u nich jsme se měli potápět. Tak se taky stalo, na lodi nás mohlo být tak 150, mumraj a opět byznys jak se patří. Z toho dobrá stovka Korejců. Když vezmu celý den na lodi s dvojitým potápěním pro každého z nás, tak jsme v tom byli za 800. Po přednášce co dělat a nedělat ve vodě, po podepsání papírů, že v podstatě souhlasíme se vším, jsme vyfasovali kombinézy a další nutné propriety. Kdo se nechtěl potápět, tak si šnorchloval v oceánu, což když se člověk podíval okolo, kde nebylo nic, tak bylo trochu zvláštní, hlavně, když ještě před potápěním s bombou na zádech, jsme při vyjížďce lodí s průhledným dnem, viděli 300 metrů od lodi žraloka. Prý se nic neděje, má žrádla dost, nám suchozemcům nezbývalo než věřit. Stihli jsme ještě i druhou loď, kapitán nahoře a my dole v podpalubí, které bylo pod hladinou, takže takové suché potápění. To opravdové už suché nebylo. Pohyb jeden pod vodou nic moc neovládal, dýchat člověk musel, ale nesměl otevřít pusu, jinak problém, do toho já měl trable s brýlemi, takže jsem musel s instruktorem nahoru, měl jsem v nich vodu, poté další ponor a ve čtyřech, zaháknuti do sebe jsme kopírovali korály. Pohled nádherný, ale vodu jsem měl v brýlích zase, ale fotky jsme i se skoro metrovou rybou udělali, takže památka je. Po obědě jsme měli jít s Pavlínou ještě jednou, já nešel, to už jsme měli jít do 12 metrů a při vzpomínce na potíže v brýlemi jsem druhý pokus oželel, to samé Pavlína, ta šla aspoň šnorchlovat, já koukal mezitím na vrtulník, který zájemcům dával 10minutovou leteckou prohlídku. Tu jsme už nedali a váleli se na palubě.
Ve středu jsme dali poslední snídani, klasicky bohatou, na fotkách bude vidět, zavolali taxíka a vyrazili směr letiště. Cestou sem Pavlínu zvlášť kontrolovali na výbušniny, když já zapomněl v batohu sprej, takže mi čilý celník vyndal celý baťoh. Opačným směrem jsem já byl prohlédnut na výbušiny, opět se nic nenašlo a mohli jsme letět. Jelikož jsme tentokrát letěli z vnitrostátního letiště, kde jsme si sami vytiskli letenky v hale, prošli jsme kontrolou bez ukázání pasů, stačilo mít letenky. Ty jsme získali jen naťukáním jména s číslem letu do počítače, takže na naše jména mohl v podstatě letět kdokoli - stačilo znát jen jména a číslo letu. Taková vnitrostátní přeprava, jen to není autobus ale lítá to.
V osm večer jsme dorazili domů a první polovina dovolené skončila, v pátek ráno letíme do Melbourne na Australian Open, Berdycha ale neuvidíme, hraje ve čtvrtek, pokud vyhraje, tak bude na řadě zase v neděli, ale to my už budeme zase zpátky :-) .