Až takhle blízko jsem Vánoce ještě neměl. I tady už jsou Mikulášové v regálech, viděl jsem i vánoční koule, ale že by mi 7. listopadu někdo přál hezké Vánoce, tak to se mi stalo poprvé.
Přijel jsem s balíkem, zazvonil a čekal. Podle jména mi měla otevřít osoba, která má kořeny v Polsku, tak se taky stalo. Přede mnou se zjevila důchodkyně, který přišel balík z Polska. Aby řeč nestála, tak jsem se jí zeptal, jestli je opravdu z Polska, odvětila že jo. Pak konverzace, podepsání převzetí a najednou na cestu slyším ono překvapivé - hezké Vánoce.
Mírně více jsem polkl, představa, že mi při teplotě 27 stupňů přeje někdo k Vánocům v listopadu, není standardní. Ale co, otočil jsem se a pomyslel si, asi si paní zapomněla vzít nějaký prášek a trochu ji haprují měsíce, ale vyvedla kvapem mě z omylu. "Do Vánoc už žádný balík nečekám, už se neuvidíme, tak pěkné svátky," pravila na vysvětlenou. Mírně zkoprnělý jsem poděkoval a posunul přání ještě o krok dál - "Hezký Nový rok," dodal jsem. A ona pak ještě na mě zakřičela z patra. "To musí být."
Žádné komentáře:
Okomentovat