Žiju, jsem zdráv... ano, jsem to já. Skoro tři týdny jsem držel bobříka mlčení, nenapsal ani řádku, takže otěže převzal Honza, který snad kvůli tomu, aby měl co napsat, šel do zubařského křesla trpět :-). Nebylo o čem, tak jsem nepsal - škola, práce, pár maličkostí okolo a takhle pořád.
Ve středu se ale ledy trochu pohnuly, první zkouška, navíc jako prezentace před ostatními. Už to tu bylo, ale tohle byl zážitek. Sice se směje, ale jinak je jak pila právě přinesená z brusírny. Učitelka z Iránu se rozhodla, že nás vyškolí na profesionální manažery, což mělo za následek, že se v podobném stylu měly odehrávat i prezentace, přednes, chování, kontakt s publikem, oční kontakt, mluvení z patra, rozvíjení vět jednoduchých do složitých a složitějších.
Jako první šla na řadu Japonka, která vždy předtím uspěla a neměla problém, tentokrát si sedla s výrazem, že by ji ho nevylepšil ani její francouzský přítel s vyhlášenou bagetou. My ostatní jsme se najednou stali menšími a menšími. "Nechci vás urážet, chci z vás udělat profesionální manažery," snažila se obhájit svoji tužbu učitelka.
Ha, koukli jsme se na sebe všichni. Paní patrně nedošlo, kde se nachází a kolik hodin věnujeme mezinárodnímu marketingu. Z nastoleného metru ale neslevila, každého rozebírala, pitvala se doslova v kravinách.
Škola končí v půl devátý, my šli až po ... nikdy jsem tam tak dlouho nebyl. Já se dostal na řadu po osmé. Deset minut přesvědčování, že tomu rozumím, snažila se mi skákat do kostrbatého toku slov, ale nějak jsem ji vždycky uťal, že pokud chce, tak více informaci si může najít v reportu, nyní předvádím stručný výcuc, souhlasila. Po skončení ani neměla moc otázek, nechala mě dýchat a vzala si sepsané k sobě. Jestli jsem prošel? To nevím, ale snad jo. Jenže další čtyři si to dají v náhradním termínu v pátek. Jedna neuspěla a zbylá trojka nenašla ve středu odvahu předstoupit a bojkotovala první termín.
Pokud bude takhle pokračovat i pátek a učitel, který tvrdí, že má 30 let praxi v leteckém průmyslu, je to Australan a není mu skoro rozumět, protože on je břichomluvec, neotevírá pusu, tak potěš.
Snad všechno tohle nechám o víkendu na horách. Jedu lyžovat. Kam? To pořádně ještě nevím, prý se tam ale jede šest hodin. Zatím ani vybavení moc nemám. Moc jsem nepočítal, že bych tady lyžoval, takže zatím mám slíbeného kulicha, což je, uznávám, na hory málo, ale je středa, času dost...hlavně, aby bylo jídlo, nabírám, slyšel jsem, že mají být řízky :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat