Škola včera začala, bohužel zase, neoddělitelný společník, který musí být, imigrační tomu jinak nechce :-). Nový zkoušky na obzoru, a to s novým učitelstvem. (píše Libor). A tentokrát půjde zcela o ženskou režii, která mě má dát požehnání a posunout o další level výše. Jednu neznámou mám za sebou, v pátek padne i druhá tajenka. Druhý předmět a druhá neznámá.
Takže, devět týdnů po sobě se středeční večery neminu s učitelkou, která je z Iránu. A její vstup do čtyř stěn byl nezapomenutelný. Prvních patnáct minut neřekla ani slovo, jen se snažila pochopit cosi v počítači, což se ji ale stejně nezdařilo. To bylo druhý překvapení, myslím mlčení, první byl její ohoz. Stačí, když si představíte film Žena za pultem. Československá žena od svetru, po sukni a samozřejmě materiál. Tak to je ona - oblečení sedí dokonale k šedesátým letům, věk blíže k 60, takže dále od 50 :-). K tomu její výraz, kdy její rty stále špulí a tváří se u toho udiveně. Když jsme ji viděli, padly na mě, českou kolegyni a tu španělskou o židli dále trochu mrákoty.
Když přece jen promluvila, tak si vzala židli, sedla si před nás a řekla - tak, a teď si o sobě něco povíme. Připadal jsem si jako v mateřské školce, ještě že jsem nemusel říkat, který hračky mám rád a jaký večerníček, jestli Fíka nebo Bolka a Lolka.
Ale abych nebyl jen protivnej, nakonec ta ledová královna krapek roztála a byla lidská, teď záleží, jak to bude dál. Ale když přišla, hned bylo jasno, tahle nepustí z hodiny dřív, ta to bude sekat jako na vojně. A taky že jo. Ostatní třídy byly už doma, jen my seděli na zadní částí zadnice pořád. Ona, nás pět (zbylá šestice radši nepřišla napoprvé vůbec) a jeden hlídač na recepci, který z toho měl docela srandu. Jednu chvíli jsem musel třídní ovzduší opustit a jít dýchat jinam. Sednul jsem si za roh na chodbě a civěl do zdi, nabral síly a šel s úsměvem zpět.
Nakonec nám řekla, že my zkouškami projdeme, nevím podle čeho soudí, ale budu jí věřit. Nic jiného mi taky nezbývá :-)....teď ještě páteční překvapení.
Žádné komentáře:
Okomentovat