Pátek ráno půl desátý. Sedím v Melbourne na recepci v hotelu, dávám si kafe, těším se, pokoj ale ještě není připravený, jsem tu moc brzo... uběhlo 24 hodin a já jsem na té samé recepci, na stejné sedačce, piju zase kafe, ale teď nečekám na pokoj, čekám na taxíka, letím zpátky do Sydney.
Od pátku do neděle, to byl plán. Pryč ze Sydney do 700 kilometrů vzdáleného Melbourne. Jenže.... někdy si člověk něco vysní, představuje, ale vše se semele nějak jinak. Osud? Možná.
Přijela, byla tam, ale i nebyla. Stav, který rozhodí. Rozčarování, smutek, smiřování, rozčarování, smiřování, prázdno. Ráno v pět vstala, během deseti minut měla sbaleno, řekla promiň, políbila, zavřela dveře, klika cvakla. Víkend právě skončil, a to byla teprve sobota, k tomu pět ráno, vše mělo začít, nezačalo. Jako v blbým filmu, akorát že tady se happy end nedostavil, asi špatný režisér.
Za chvíli jsem vstal i já, dal poslední vanu, na kterou se tak těšil, ani masážní trysky jsem nevyužil, nebyl důvod...smutek, zůstal jsem sám.
Tenhle víkend právě došel naplnění, skončil nečekaně brzo.
Sbalil jsem svršky, přibalil mapu Melbourne, kterou jsem nakonec nepotřeboval, došel na recepci, zrušil pokoj, objednal taxíka a čekal. Bylo půl desátý ráno. Byla sobota. Před 24 hodinami jsem seděl na stejný pohovce, v hlavě plány. Teď? Byl jsem tam sám a čekal. Už to tak veselý nebylo. Tak snad jindy.
Dojel jsem na letiště, koupil nebližší let do Sydney, dal snídani ve stejné restauraci jako den předtím a vrátil se. Za hodinu a půl jsem byl v Sydney, víkend v Melbourne se rozplynul. Vrátil jsem se do bytu, kde bydlím, a ke sprše, na kterou jsem chtěl chvíli zapomenout, těšil jsem se na masážní vanu... zbytečně.
Žijeme jen jednou, tak nezbývá věřit, že to lepší přijde jindy...
Takže jaké město je Melbourne? Nevím, zadejte si do vyhledávače Melbourne, tam to najdete, já poznal pořádně jen tu sedačku v recepci. Možná jsem ji trochu vyseděl :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat