Po přesoceánské konzultaci s prodlouženou českou rukou zákona padlo v Austrálii rozhodnutí. K soudu nejdu, neletím do Čech se postavit ke stolici pravdy a tam štkát oheň a sýru na toho zločince. Zůstávám v Sydney. Šance, že bych si zaletěl domů svědčit byla asi tak veliká, jako že vyhraju českou sportku u klokanů a přitom nesázím, ale naděje umírá poslední, teď už umřela a český daňový poplatník vyvázl z tohoto lacino, nic mi nebude platit. A nic nebude placeno ani mně, ten sígr mi žádný prachy nedá.
Proč? A proč k soudu?
Když jsem se vracel v roce 2010 ze zimní olympiády ve Vancouveru, tak po třech týdnech jsem měl jediné přání, padnou do postele a spát.
Jenže.
Přijedu z letiště a dveře od bytu pootevřený, za nimi narafičená židle a poté obrázek, který nenadchnul, všechno přeházený - ano, byl jsem navštíven za mé nepřítomnosti lapkou, který jak se později ukázalo, sebral peníze, rozbil okno a hlavně byl po lupu tak vysílen, že odjel i s autem, které stálo před domem. Místo spaní jsem zavolal 158 a čekal sedíc na kufru. Poté klasika - co, kdy, kde, proč a jak. Nikdy nezapomenu na povzbuzující slova policisty - "to byl nějakej feťák, to bude těžký a jak bylo vlastně na olympiádě a vy jste mluvil i s Jágrem," našel v sobě nutkání muž zákona a zeptal se ěi. Na to jsem mu jen kývl, více nadšení jsem v sobě nevykutal - byl jsem právě jaksi vykradený a jeho dotaz mi byl ukradený.
Po pár týdnech se auto našlo, zajímavý je, že ve spisu se píše, jak jsem se dozvěděl od prodloužené ruky zákona, že nebylo poškozené, ale já jsem si přitom musel zavolat odtah, auto nejelo samo, poté mi v servisu řekli, že oprava by stála skoro jako cena auta, takže jsem nechal toho nebožáka za své a ekologicky zlikvidovat a definitivně jsem se stal chodcem a poživatelem MHD. Patrně došlo před lety k nějakému šumu při sepisování výpovědi :-).
Ale zpátky k soudu. Přišlo mi vyrozumění na domovskou adresu, že s dotyčným, který má krádeží v notesu víc než já prstů, byl to prostě zloděj na plný úvazek, takže žádný flákač, škod napáchal, že takový číslo se ve škole určitě neučil... no a v srpnu se s ním koná soud. Jelikož výše nákladů na moji cestu přesahuje moji uznanou škodu z roku 2010, k tomu, že bych se dočkal někdy nějakého odškodnění od onoho typa, je šance jako že já vyrostu do dvou metrů, takže prostě žádná letenka, sako a poté pivko v české hospodě s kamarády - k soudu se nepoletí a příběh z roku 2010 končí v roce 2013 - já jsem na druhým konci světa a jemu odpouštím. Moc si ale nepomůže, v řadě stojí zájemci o pár stovek tisíc, takže hodně štěstí u soudu i beze mě...
Žádné komentáře:
Okomentovat