Někdy se rozhodne, aniž by jeden chtěl. (píše Libor). Několik měsíců jsem přemítal, kam o zdejší červencové zimě pryč do teplých krajin, když tu tedy máme oficiálně zimu. Ale všechno je jinak. Nic jsem neudělal, nevymyslel, nedomyslel, nerozhodnul, přesto je rozhodnuto.
Ten příběh je krátký, ale poví vše.
Ve čtvrtek jsem jel s autem na technickou, na konci měsíce končí totiž pojištění, tak jestli je vše v pořádku. Mělo jít o rutinu za 35 dolarů za cca půl hodiny. Jenže se objevil zádrhel u levého předního kola, prý to není ono, něco nám tam hapruje, nelícuje to, řekl mi ten zdatný mechanik a ukazoval v čem je svízel. Jen jsem kývl, vyposlechl, co taky jsem mohl dělat, jsem snad mechanik auto? Ne. Následovaly čtyři telefonáty onoho muže od šmíru, ale nebylo náhradního dílu po ruce, po okolí, po kamarádech, mezitím jsem dostal po telefonu k uchu dvakrát bosse svého pracovního, nejvyššího, takže ve čtvrtek nic. Kolo zpátky do provozní polohy a přijeď v pátek, vážený zákazníku.
V pátek jsem skončil šichtu a valil kvapem do servisu. Přijeď ve tři, řekli mi v poledne, když jsem přistavil vůz. Dostavil jsem se, auto jenže nikde a čekání do čtyř. To už bylo divný.
Auto zatím bylo u "Bati" dostávalo nové přední obutí, což jsem jaksi nečekal, ale asi bylo třeba. Pravdou je, že výměna předku byla v horizontu měsíců v plánu. No, najednou se nám to smrsklo a byla tady už teď. Než jsem se pošťáckého Fordu dočkal, zeptal jsem se pochopitelně na cenu celého toho díla, později jsem usoudil, že veledíla :-)... už den předtím mi šéf řekl, že mám auto v nájmu, takže tohle platím já. Tudíž má zvědavost byla o to větší.
Takže - příští středu musím ještě na ladění předních kol, prý to bude jen hodinka za 99 dolarů, ale suma sumárum mi zastávka (původně 35dolarová) v australském servisu vyšla celkem se vším všudy na 850 dolarů.
Uff, padla brada mi. Nejde o částku, která by mě zruinovala, to ne, ale asi si hold červencovou dovolenou odpustím a počkám si na teplo zdejší :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat