Tak zase jeden z práce (píše Libor). Už jsem žádal podpis při předání balíku po lecjakých lidech. Jeden týpek mi pravidelně otevírá a přitom mu s rukou cloumají dva psi kulturisti, naštěstí je pokaždé zatím udržel. Už se přede mnou zjevilo i opačné pohlaví jen v narychlo přehozeném ručníku, to když narychlo proběhla předávka skoro ze sprchy. Když se kojí, tak se kojí, i tak jde ale dát podpis a vzít si zásilku. Dokonce i slepý si vzal balík, osahal zařízení a podepsal. Před pár týdny jsem měl tu nečest zazvonit i u dveří, ze kterých se vypotácel totálně nachmelenej chlap, který i tak pochopil, že po něm chci podpis, pokud chce balík, ale on k tomu spustil nějaký povídací příběh, ale já mu nerozuměl ani slovo, už jsem šel pryč od dveří, ale on si jel pořád tu svou, byl jak zaseknutá deska - patrně poslouchal Alkehol.
Proč to ale všechno píšu. Všichni ti připomenutí věděli, že přijel pošťák, dal jim přece balík. Dneska poprvé ne. Zastavím, vezmu balík, naskenuju, zazvoním a čekám - klasika. Chvilku lelkuju, ale slyším psy v domě, tak počítám, že bude někdo asi doma. Jsem u konci šichy, čas dobrý, nespěchám, počkám o něco dýl.
Dveře se otevírají, já ustupuju od dveří pro jistotu, protože jsem na psiska jaksi opatrnější, a proti mně se zjeví dáma z dob květinové revoluce, která pro ni evidentně ještě neskončila. Usměje se, pozdraví a v ruce drží cigárko. I když cigárko. "Psi štěkají, hlídají si své teritorium," říká mi ona, přitom ji úsměv neopouští. "Jsem opatrný, nemám dobrý zkušenosti," odpovím. Ještě více se usměje, podepíše a já ji dám balík a jen prohodím. "Psi nemají pošťáky rádi." A ona? "Ty si pošťák?"
Žádné komentáře:
Okomentovat