Mexico je minulostí, hlava poslechla tělo. Končím

 V úterý vše v myslivně uzrálo, ve středu jsem přišel a oznámil novinku na patřičném místě. (píše Libor). Končím v Mexicu. Konec mexického ovzduší, konec mexických večeří, konec pálivých papriček, konec u mycí linky, kde se nikdy nekončí, konec občasného pomáhání kuchařům, prostě konec. V sobotu se domluvíme, kdy půjdu na rozlučkovou šichtu. Hlava konečně poslechla tělo a po třech měsících dvojboje je konec. Už žádné půlnoční návraty a za čtyři hodiny vstávat, žádné šestnáctihodinové směny, je konec. Na jednu stranu mě to mrzí, měl jsem to tam rád, taky pravidelná strava, ale podmínky, v tomto případě peníze, nebyly takové, aby člověk šel za hranici. Do měsíčního rozpočtu sice bude chybět teď tisíc dolarů, ale žádné strádání se konat nebude. Pošťák vše zaplatí, a když se člověk naučí pořádně svoji trasu, tak může občas vypomoci jinde a vydělá zase něco. A nebo si najdu něco jiného, ale to teď nějaký čas nehrozí. Asi po pěti měsích budu mít volný celý víkend. Co já budu dělat? :-)
 V Mexicu manažer přijal novinku v klidu, nic jiného jsem nečekal, poplácal po ramenou a jelo se dál, myslím směna, když jsem mu to při nástupu oznámil :-). No, a jelikož je dneska čtvrtek, tak mě čeká škola, tam bohužel nemůžu oznámit, že končím...