Ve čtyři budík, v pět na placu a za deset minut překvapení. (píše Libor). Začínám sortovat naučenou a v hlavě zakotvenou oblast, klec z balíky je jen 3/4 plná, tuším krátký den. Ouha, není tomu tak, přichází šéf a vše je jinak. Budeš dělat nové dvě oblasti, slyším, jaké vánoční překvapení. Takže staré balíky vyházet ze sceneru a nové vložit do paměti. A hlavně do druhé paměti, do té mé.
Nové ulice, nové silnice, složitější oblast. Na první den jsem vyfasoval 110 balíků, což je počet pohodový, ve starém rajónu bych za tři hodiny měl vyděláno. Ne tady. Skoro dvakrát tak dlouhou dobu jsem se projížděl, hledal, vracel se, zakufroval taky a poznal další dvě pošty, kam se vrací balíky. Za čtrnáct dní bude vše v pohodě, ale první oblast, kterou jsem tu měl od začátku, na tu nezapomenu. Už jsem ji měl v hlavě, jezdil jsem automaticky, nekoukal na jména ulic, u většiny čísel jsem věděl, kde jsou, na které straně, jakými čísly ulice začínají, znal jsem už i pár tváří, ke kterým jsem jezdil. Teď začínám od nuly. I když ne tak docela. Princip je stejný, je dostat do hlavy nové názvy. Výhodu to ale má, i když ji ocením asi až později. Když někdo bude nemocný, bude mít dovolenou, můžu zaskočit na místě, kde jsem už jezdil. Teď mě ale čeká studování mapy, abych našel nejjednoduší cestu ku konci dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat