Je pryč, tak zase za rok. (píše Libor). Kde? To je otázka za milión. Praha, Chlumec, Sydney, Honolulu... Štědrý den pro mě skončil o půlnoci, když jsem dorazil do bytu, ovíněná cesta busem zpět a výšlap do kopce za neustálého přívalu deště. Ale dorazil jsem spokojený, řízek v sobě, ryba taky, něco salátu, něco cukroví lineckého, taky jsem pozřel rohliček, ale jen jeden, víc jsem nedal, nebyl ideální, ale to Eliška, která pekla, ví, patrně špatná mouka :-). Konzistence výrobku byla v pořádku, tvar také, jemnost byla v mezích ISO normy, ale rohlíčková pravá česká chuť ne a ne se dostavit. Je to ale těžký, když tady neumí udělat mouku :-). Jinak linecký dokonalý. To samé platí o ostatních pochutinách. Takže poklona, uznání a tak dále a díky za pozvání. A byl i přírodní stromek. Skoro všechno jako doma, jen těch 30 stupňů rozdílu :-).
Dokonce to byl takový večírek, kde se sešlo devět Čechů, že jsem pojedl i zlato. Jo, fakt. Ale jakou má přesně chuť, nevím. Příště by ho chtělo víc, nemluvím ale o kilech, samozřejmě, ale pád reka navíc...Třpytky pravého zlata zdobily jednu sladkou pochutinu, která byla donesena. Jméno si nepamatuju, za což se omlouvám, jména, to není moje silná stránka a v kombinaci s flaškou ochutnaného Chardonnay se nedá očekávat, že bych vědomostně perlil, stačilo, že perlilo víno.
Když jsem dorazil domů, pustil jsem si koncert Kabátů, sice ne zrovna vánoční, rozdělal pivko, nakonec dvě a jal se přemýšlet. No, jak to mohlo asi v jednu ráno dopadnout. Usnul jsem jak špalek a na koncertu jako bych nebyl.
Dneska jsem se vydal doplnit zásoby, moc obchodů ale otevřeno nemělo, takže žádná sláva, k tomu začalo zase pršet, tak jsem koupil sushi, vzal si taxíka a zalezl do postele. Dneska nic nedělám, jsou přece svátky.
Devítihlavé osazenstvo, kdo chce počítat, tak se nedopočítá...
Na levou ruku se mi lepí zlato, domů jsem ale žádný nepřinesl, takže nezbohatnu...
Oceán, santovská čepice, víno a já. Měl jsem si čepici nasadit na hlavu, ale byl jsem proti...
To samé, láhev už drží a čepici jsem zničil, voda jí vyprala...
Onen sladký zázrak, který je ze dvou třetin z curku...nalevo třpytky zlata a druhé zprava taky ze zlatem...ládovali jsme se vydatně...
Eliška hostitelka a Satnabratr...
Štědrý odpolední ejchuchu na pláži...
Řízky a ryba...ještě tu chybí fotka lednice, která se stala málem nafukovací, ale tu nemám, asi se nevešla do záběru jak byla naditá...
Žádné komentáře:
Okomentovat