V pondělí výplatní páska, v úterý dolary na účet. Tak proběhla první pošťácká platba (píše Libor). Teď zase za čtrnáct dní, ne každý měsíc jako u nás. Dneska jsem posunul balíkovou hranici na 125. Tolik mě ukázalo ranní sortování. Docela to šlo, pondělí bylo horší, vše se táhlo, prostě blbý den. Jako třeba tohle. Spletl jsem si jeden balík, zazvonil jsem, ozvala se dosti starší paní, krapek rozklepaná natahovala ruku z koupelny, že si balík vezme. Omluvil jsem se, že potřebuji podpis, natož se ona žena, která jen tak tak unikla pravděpodobně devatenáctému století, se začala šramotit ke dveřím, v tu chvíli jsem ale zjistil, že jsem sáhnul do jiné bedny v autě, číslo sedělo, ale tahle zásilka byla do jiné ulice. Rychle jsem onu snažící se ženu upozornil, že nemusí spěchat a omluvil se. Postava zvolnila a já zmizel. Snad tento ranní šok přečkala bez úhony.
Dneska jsem měl jít poprvé zápasit s oceánem na surfu, ale nakonec z toho bohužel sešlo, a to už jsem měl techniku v hlavě vybroušenou :-). V úterý jsem taky vyfasoval nové auto v práci, teď budu pár dní řídit tranzita samotného šéfa. Jedno pošťácký málem umřelo, tak je mimo hru, tudíž došlo k menšímu přeskupení. Moje dostal pošťák z Indie, v půlce práce přijel šéf, na jedné ulici jsme přeházeli balíky jak nějací překupníci a já dostal jeho klíčky.
Ve čtvrtek mě čeká druhý pokus z účetnictví, ale pozor. Mám zprávu jak dopadla první skupina v pondělí, a nezní vůbec špatně. Pokud Pettitte zvolí stejný postup, bude účetnické nebe méně černé. Víc povím až po akci, doufám, že úspěšné.
Žádné komentáře:
Okomentovat