Když účetní čaruje s čísly a jedna pošťácká Eva

 Už se vidím v pelechu, ale aspoň něco dám. Přece jen na vstávání ve 4 si ani nikdy nezvyknu. (píše Libor). Dneska jsem měl ve škole účetnictví, ano, neprošel jsem, stejně jako dalších 80%. Příští čtvrtek si to dám znovu. Další dva předměty jsem absoloval, mám to tedy ve výsledcích, ale ještě to není oficiální, ale snad se už nic nezmění.
 Ale ještě k účetnictví. Mohli jsme za test získat padesát bodů, každá otázka byla nějak ohodocená, poslední za deset. Při nahlédnutí do zápočtu po zkontrolování jsem zjistil, že jsem nahrabal 26 bodů, což je více než polovina a měl bych tedy projít, ale tohle neplatí. Mistr Pettitte poslední otázku ohodnotil 64 body, ačkoli na oficiálním dokumentu ze školy je 10 bodů. Z jeho fantasmagorických 64 já získal 19, čím se má dostatečná vícepolovina změnila na polovinu, která polovinou není, tudíž - neuspěl. Jeden (já to nebyl) si to nenechal líbit a pustil se do Pettitta, že takhle si nemůže měnit pravidla atd. Nepomohlo to. Celkem jsem získal 45 ze 104, což nestačilo, takže ještě jednou. Ale snad si pan účetní uvědomí, že nemůže poslat k ledu tolik platících, škole by rázem zmizelo pár desítek tisíc dolarů, a to si přece umí každý účetní spočítat, že takhle to nejde :-).
 A co pošťák? Už jsem se dostal i přes 110 balíků, dneska jsem podepsal oficiální smlouvu, takže jsem ve zdejším státě plátcem daní. V červnu mi to spočítají.
 Jinak práce baví, když tedy nepraskne voda a není objížďka, nebo když neprořezávají stromy a musí se člověk vracet, nebo když zapomenu na balík a musím se zase vracet znovu, nebo když mi zbude hodně balíků a na poště z toho do stropu radostí dvakrát neskáčou. Jinak mě olízal už taky jeden boxer (myslím psa). Jiný tvor, přítel člověk největší, byl tak vehementní, že ho panička neudržela a pak jsem se málem neudržel já. Jen jsem se otočil a čekal, dopadlo to dobře. Ale jsou i jiný zážitky. Výživnější. Třeba když vám přijde otevřít slepý a dělá jakoby nic a ještě se podepíše na scener. Nebo jako včera. Zvoním, ještě zabouchám, připravuju si kartu na vypsání, kouknu se do okna, jestli nevidím nějaký pohyb a vidím. Po obýváku si to štrádovala slečna (sličná) jen tak na Evu. Za chvíli otevřela a balík si vzala. To už ale Evou nebyla.