Tak jsem poznal druhou práci, kterou bych teď měl provádět s Mexikem. (píše Libor). Řekněme, že tohle bude třeba, nevím zrovna. Prostě všechno se tam dělá čerstvý, v restauraci je přímo prodejna ovoce, zelenina a zdravé věci. Všechno z biofarem. Takže biorestaurace. Je to ale něco mezi restaurací a kavárnou, Hlavní ale je, že dvěře se netrhnou. Byl jsem tam pět hodin, od 9 do 14 a natřískáno, lidi na stojačku, lidi beroucí si jídlo sebou.
Mytí nádobí, plnění mrazáku přivezenou zeleninou, doplňování vody, servis barmankám, servis kuchařům. Nic, co by vybočovalo z průměru. Nezastavil jsem se, ale nebyl to žádný otřes, docela v pohodě, takové střední tepmo. Něco mezi Itálií a Mexikem :-).
Končil jsem ve dvě, byla tam hlava na hlavě, tak jsem si říkal, ty ve dvě neodejdeš, a to od čtyř jdeš do Mexika, odešel jsem. Po mně plynule převzal štafetu další.
Majitel se tvářil spokojeně, spojil ruce před sebe, dal je před hlavu, poklonil se a s úsměvem se loučil, že zítra znovu, ale byl v takovém kalupu, že jsem se zase nedostal ke své výplatě, k tomu mě ale volal večer šéfkuchař, ať zítra nechodím, ať přijdu až příští v pátek a v sobotu. Myslím si, že tedy budu chodit dvakrát týdně, i to není špatný. Když to vezmu kolem a kolem, tak na tom budu jako když jsem uklízel a byl v Itálii.
Jak jsem byl v pohodě biu, tak v Mexiku jsem se málem zděsil, špatná komunikace a dopolední směna nenastoupila, myslel jsem, že mě trefí. Ve čtyři jsem s Korejcem Agem odstartovali, zastavili jsme se pět minut před půlnocí. Tohle byla šichta. Nakonec jsem rád, že nedělní bio odpadlo.
Tahle práce není výkvět, člověk se nadře většinou, ale nají se, protože kuchaři v kalupu pravidelně něco zvořou, takže jídla nadbytek, včera krevety, dneska kuřecí, když člověk krájí čtvrt metráku uvařeného hovězího, tak ochutná, sem tam zobně mrkev, rajče atd., člověk dostane pivko někdy po práci, napít, kafe. I na to Mexiko si pomalu zvykám. I když odejít se dá natotata :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat