Taky se tu hodně běhá - už vím, že mnozí Australané se o kondici důkladně starají, viděl jsem běhat chlapíka kolečka cestou z práce o půlnoci, viděl jsem dělat kliky jiného nadšence přímo na vlakové zastávce v Turrelle krátce před půlnocí, přesto jsem si připadal poněkud odlišný, když mě co chvíli minula skupinka běžců a široko daleko jsem komunitu chodců zachraňoval sám. O chvíli později jsem pochopil, že v ulicích Edgecliffu pár běžců mělo závody, protože jsem o chvíli později prošel cílem, který byl uprostřed rušné ulice a chlápek se stopkami povzbuzoval dobíhající opozdilce a na mě taky povykoval a snad si myslel, že se v cílovém rovince taky rozeběhnu :). No, každopádně hezké místo plné zdravých lidí.
Ale pojďme k věci, byl jsem tu proto, abych ukázal, co jsem se tu za těch pár měsíců u dřezu naučil. Jak je mým dobrým zvykem dorazil jsem mezi prvními a hned po mě se začali trousit další a další zájemci o job. V baru Indigo pro nás měli dokonce připravených několik stolků se židličkami v klidném zákoutí, tak abychom nerušili klid snídajících zákazníků. A pak už příšel můj čas, z kuchyně mi přinesli vestu proti vodě a vkročil jsem na pracoviště - zjistil jsem, že i přes mou dochvilnost byla jedna slečna rychlejší, protože právě domývala hrníček po kávě. No - domývala... spíš to vypadalo, že tekoucí vodu vidí poprvé nebo po hodně dlouhé době protože ji úzkostlivě pozorovala, ale umytého nádobí moc nepřibývalo. Nevím podle čeho bude vybírán vítěz této hromadné akce dishwasherů, nicméně jsem získal dojem, že by minimálně poslední místo mohlo patřit někomu jinému.
No a po slečně jsem nastoupil já a deset minut se snažil mýt....poté jsem se zapsal do knihy "mrtvých diswasherských duší " zanechal kontakt a napsal, kdy musím být ve škole. Teď už nezbývá nic jiného, než čekat jestli budu patřit mezi vyvolené - procentuální možnost úspěchu si netroufám odhadovat, ale že bych zrovna já měl být tím pravým by musela být opravdu velká náhoda. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat