Až před 11 dopolední jsem se probudil, spal jsem jako zabitej Mexičan, který sklidil lán papriky.(píše Libor). Prvních pět dní v Mexiku daly tělu i hlavě zabrat. Když jsem šel z práce po půlnoci domů a škrábal se na kopec, kde bydlím, říkal jsem si, jestli už nejsem přece jen na takovýhle srandy starej. Hrůzostrašná myšlenka mě to v hlavě přepadla. Já, který má podle jedné slečny z Iráku dvacet let? :-)
Kdybych zůstal doma u notebooku, hokeje a boxu, mohl jsem mít klid, rutinu, asi i trochu stereotyp, asi bych dostal přidáno, protože to proběhlo na bývalém pracovišti, ale já se lopotím na druhým konci světa. Ale nelituju! Ne že bych byl permanentně 24 hodin vedle na větvi z oceánu a z Austrálie, někdy už jedu v kolejích jako bych tu byl doma - práce, škola, povinnosti atd. Kdo to nemá, že?
Dneska jsem viděl asi tři inzeráty na "kluka pro všechno" v kuchyni na Manly, takže v úterý něco více zjistím. Pak jsem kontaktoval jedno fitko, že bych, když mám ten trenérský certifikát, tak bych mohl něco tam. Cokoliv. Problém je ten, že z Čech dovezené lejstro je tady použitelné asi jako kdybych já dostal do ruky japonsko - český slovník. Ale za optání člověk nic nedá.
Aby nebyl o práci konec, ozval se mi kuchař z Itálie, jestli bych zítra nepřišel dělat. Jelikož mám ještě týden od školy padla, od Mexika v úterý taky, tak jsem kývl, jdu makat. Aspoň se dozvím něco nového ohledně možné či nemožné práce tam.
Žádné komentáře:
Okomentovat