Tahle etapa je dokonána (píše Libor). Mám novou střechu nad hlavou, v září kvůli všemu už tady zmíněnému čtvrtou. Pokoj mám sám pro sebe, v bytě je ještě kolumbijský páreček a další Kolumbijec. Nikoho jsem ještě neviděl. Původně jsem měl bydlet přes chodbu v baráku, ale pokoj nemá připravenou skříň, tak mě dali do jiného bytu, což mě je úplně jedno. Do pátku musím zaplatit vratnou zálohu proti poškození a nájem na dva týdny. Záloha je 300 dolarů, týdenní nájem 190. V této lokalitě jde o standard. Plus je, že mám čtyři stěny a jednu doublepostel jen pro sebe.
Na manažera Kojiho jsem při přebírání bytu čekal hodinu, zaseknul se v zácpě ze Sydney na Manly. Dvakrát mi volal, což byl zážitek, stále jsem se nezbavil traumatu z telefonování. Navíc Koji je Asiat, který už několik dlouhých let žije v Austrálii, takže jeho angličtina spojená navíc s mojí, to nebylo prostě ideální. Ale nakonec vše klaplo, když jsme se viděli, byla komunikace jiná.
Ráno když jsem opouštěl krásnou pláž Bondi, tak jsem se rozloučil s Alejandrem, padlo i poplácání po ramenou, on poté odjel, já se naložil na chvíli do vany. Neuvěřitelný pocit. Čtyři měsíce znám jen sprchový kout, nemohl jsem odolat. Po vydatné snídani, kam patřil skoro litr šejku z banánu a mlíka, jsem se vydal na novou adresu. Busem a lodí dohromady hodina a půl, šílený. Zácpy nejsou jen v Praze. Na závěr výšlap do kopce, byt je totiž trochu výše. Není problém vyjít, ale s 25kilovým kufrem a narvaným báglem na zádech jde o pochodové vojenské cvičení.
Tím bych asi dnešek ukončil, po deseti dnech mám konečně pořádný přístup na internet, tak vybalím kufr, najím se a zkouknu nějaký český film. Zítra vše nanovo - vyprat, zápočty do školy, zase nakoupit do nového bytu a shánění nové práce. I život v Austrálii má své obyčejné záležitosti :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat