Taky jsem se byl ptát dneska na práci. Dopadl jsem s polovičním úspěchem. Práci bych měl na pátek, sobotu a neděli. K tomu bych si nechal italskou restauraci v pondělí a v úterý. Vidina pěkná, ale je tu háček. Do konce měsíce mám o víkendu školu, takže je tu problém. Tak jsem zvolil dotaz. Zda by restaurant posečkal a zaměstnal mě od října, případně, zda bych nemohl dostat večerní šichty? Úsměv, že tohle tedy v žádném případě….což se taky dalo čekat.
Jinak v bytě už nám odstřihli internet, takže sedím na lodi a jedu z Manly do centra. Na lodi je totiž připojení. Jenže další ale…asi ale jen pro někoho, vložit článek na blog se nezadařilo. Takže další varianta na obzoru. Jít se někam najíst, kde je připojení, nebo se zajet podívat na bývalého spolubydlícího Jena. Už jsme se tři týdny neviděli, takže nejvyšší čas k návštěvě bývalé střechy nad hlavou. Jenže opět se zjevil menší zádrhel.
Sedím na lodi, píšu a najednou motory zhasly. Žádné velké vlny, nic. Dokonce kapitán zařadil zpátečku a jedeme zpět na Manly. To je zase den. Nakonec se jen otočil a jedeme obráceně. Hlavu jsem měl mít ve směru plavby, teď ji mám obráceně, ale hlavně, že razíme ke správnému břehu. No jo, čemu se divím, je září, ten divný měsíc, který mě v Sydney připravuje jednu zkoušku za druhou.
Ačkoli není ideální období, na školu jsem nezapomněl, vím co je povinnost J. V úterý jsem zaplatil na další tři měsíce. Mají teď dokonce nějakou slevu, tak jsem mohl odeslat z účtu o něco méně. Z původních 1500 dolarů jsem 50 ušetřil.
Co na závěr? Jsem na Turrelle, vkládám článek na blog, a to z postele, kterou jsem obýval tři měsíce. Jenda je naproti - stejná poloha ležmo a sleduje Polraicha....nic se tu nezměnilo :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat